Jakou Ameriku bych si přál a proč

Amerika oblíbená i nenáviděná za svůj přínos a hříchy. Chválená a proklínaná. Někdy stačí málo k posunu jedním nebo druhým směrem.

Historie Spojených států amerických, postoje jejich vlád a způsob života způsobily, že jakmile řekneme „Amerika“ nemusí to znament jen zeměpisnou polohu státu nebo kontinent mezi Tichým a Atlantským oceánem. Můžeme mít na mysli také životní styl, názor, postoj se kterým může každý souhlasit či nesouhlasit, podle libosti.

Nevím přesně proč, ale vadí mi společenské posuny směrem k pohodlí, podléhání tlaku být normální. Přál bych si, aby si Amerika udržela svoji jedinečnost, prosperitu a význam...

1. ...aby nebyla nikdy slabší než Čína, Rusko nebo arabský svět. Technologicky, vojensky, ekonomicky.

Vize světa, v němž jiná mocnost diktuje své představy a Amerika se třese v koutě, líže si rány, lidé z ní houfně utíkají, je pro mě dost stresující. Ač mě často Washington dokáže vytočit do ruda, přece jen při volbě mezi ním a zapšklým komoušem, potomkem říše zla či imámem mám vcelku jasno.

2. Aby vydrželo její spojenectví s Evropou a šířilo se přirozenou, postupnou cestou za hranice Evropy.

Evropa je můj první domov, Amerika druhý. I když často lamentujeme nad naší nedokonalostí, společnost v Evropě a v Americe došla tak daleko, že je co ztratit. Spojenectví pravděpodobnost ztráty snižuje.

3. Aby se nestala nikdy socialistickou, aby jí fungovala tržní ekonomika, aby vytvořila bohatství vedoucí k ekonomické svobodě jednotlivců, kteří respektují morální povinnost postarat se o slabší.

Obdivuji lidi na vesnicích, farmáře, šedesátníky a starší, kteří tvrdě pracují, zasloužili by si užít nějakých těch vymožeností, ale striktně je odmítají, protože vědí, že tudy cesta nevede. Mladá generace má tendenci hlasovat pro socialistické, na povrchu dobře znějící myšlenky (v současné době reprezentované Bernie Sandersem), zvykla si na „entitlements“, tedy nároky na různé výhody. K socialistickým „vymoženostem“ ničícím lidského ducha má Amerika blíže, než si umíme představit. Udržení tak zvaného amerického snu pro další generace není vůbec samozřejmé a jednoduché.

4. Aby byla Reaganovsky prostořeká, s tvrdým pragmatickým vedením.

Diktátoři a zkorumpované systémy vůbec se musí Ameriky bát. Hlas Ameriky by neměl utichnout tam, kde je útlak, bezpráví, korupce, jen proto, aby se někdo neurazil. Tento hlas se musí tvrdě, přímo a politicky nekorektně zaměřit na skutečné škůdce a ne na papouškování vágních frází ve stylu „nedodržování lidských práv“,  musí zmizet měření dvojím metrem spřízněným a nespřízněným vládám a mocipánům. Věřím, že Amerika je schopna vytvořit daleko účinnější přímočarý diplomatický a ekonomický tlak, než její vedení posledních let předvádí.

5. Aby se nesnažila být jakýmsi společenským vzorem pro jiné země.

Zbytečně ztrácí kredit např. při komentářích placených chytráků o menšinách, jejich právech a postavení v různých koutech světa, včetně zemí spojenců. Nejdříve bych byl pro to zamést svůj vlastní práh třeba v ghettech jižního Chicaga a dalších velkých měst. Koneckonců každý si může zařídit svou zemi, jak chce, vybrat si spojence, které chce, vybrat si svůj vzor. Vnucování názoru nefunguje.

6. Aby se někde ve světě podařil další ekonomický zázrak spojený se svobodnou společností.

V minulém století se podařil v Německu a Japonsku. Byl to impuls správným směrem. Svobodné a ekonomicky silné Rusko by bylo přínosem pro svět. Doufal jsem ve svobodný a prosperující Irák, na který bych nikdy neútočil, ale když už tam padly tisíce vojáků, měl vyspělý svět povinnost zajistit bezpečnost země a rozvoj aspoň po dvě generace. Ropa by to zaplatila, mám za to, že to bylo možné, jen se to někomu nehodilo do krámu.

7. Aby měla lepší propagandu.

Levné útoky propagandistů diktatur na svobody by měla umět odrážet daleko přímočařejší a agresívnější argumentací. Takový klasický: „K čemu je dobrá pluralita názoru. Jen znervózňuje lidi a nepřináší nic dobrého. Co z ní má obyčejný člověk?“ Pro „stabilizaci společnosti“ je jednodušší vybrat a vnutit všem jeden názor, ale víme, kam taková společnost spěje. Amerika je na můj vkus příliš tolerantní takovým excesům a ve studených válkách slov by měla mít potenciál tyto nesmysly válcovat. Její koupená média svoji funkci ale plní jen ve vyhrocených situacích, v každodenních diskusích selhávají.

8. Aby jí vydržel justiční systém otevřený slabému jednotlivci proti silnému systému, politikům a korporacím. Aby vydržela možnost jednotlivců vlastnit zbraň jako protiváha případným kriminálním úmyslům politiků, generálů a magnátů.

Proč, to je snad jasné, ne? Když toto přestane fungovat, všechno jde do háje a boj proti vniřnímu nepříteli slaví další vítězství.

9. Aby vydržela možnost jednotlivců postarat se o vlastní zdraví tak, jak oni uznají za vhodné a ne tak, jak jim někdo nadiktuje.

Míval jsem problém smířit se s tím, že zdravotnictví je byznys. Státní zdravotní péče ze zákona „zdarma“ pro všechny je opačný extrém. Spoléhání se na nějakou vševědoucí vládu je začátek konce. Ekonomický tlak na jednotlivce, aby se podle svého uvážení postarali o své zdraví, počítali s tím, že jednou onemocní, pojistili se podle uvážení a ekonomických možností, to vše je v pořádku, včetně placení záchanné sítě pro ty, kdo nemají nic. Monopol místních firem na léky a přístroje ovšem v pořádku není. Otevření trhu a tlak na ceny směrem dolů je podmínkou, aby byznys fungoval jako byznys a ne jako státem posvěcené ždímání peněz.

10. Aby byla trpělivější, společenské pochody vyžadují čas.

Američané mají tendenci, když se jim něco nelíbí, okamžitě s tím něco dělat. To se často ukazuje jako chyba.

Našlo by se toho více, já vím. Můžete přidat další body do komentářů.