Spalovači washingtonských splašek
Přenesme se pro dnešek z centra Washingtonu do čističky odpadních vod na předměstí. Většina splašek, které se zde zpracovávají, pochází z hlavního města. Šéf čističky ukazuje na šesticoulovou rouru, ze které vypadávají zapáchající kusy zahuštěného městského? odpadu určené buď ke spálení ve speciální peci, anebo k odvozu na skládku.
„Tady vidíš největší řitní otvor v Americe. Patnáct cenťáků průměr. Dneska vytlačí dvoukilový kus každé čtyři vteřiny. V pondělí začne zasedat Kongres, teprve potom uvidíš, jak to pojede.“, dodává s úšklebkem.
Jeden týden strávený na stavbě při spouštění nové spalovací pece byl vcelku akční. Hlavně po pracovní době. Mnozí mladí řemeslníci cestují z jednoho staveniště na druhé, jejich trvalým bydlištěm je adresa firmy, jejich tátou je šéf stavební čety. V práci plní své role, ve volném čase si užívají a občas se dostanou do problémů.
Prohlédli jsme si celý čisticí proces a já jsem si začal dolaďovat a zkoušet automatizační programy pro řízení spalování. Šéf čističky mi kouká přes rameno: „Hlavně dej pozor, když příjde ve čtvrtek a v pátek večer dávka odpadu s oleji z čínských restaurací, tak to pak v kamnech hučí. Když je oleje v odpadu více, musí se snížit dávkování odpadu do pece a oheň přidusit, aby z pece nevzniknul raketový motor. Tak to tam koukej naprogramovat.“ Cílem je dávkovat exkrementy, vzduch a plyn tak, aby oheň neuhasl, když v odpadu zůstane více vody, aby se nemuselo plynem přitápět moc, no a aby pec neshořela celá, když místní asijská komunita slaví například Nový rok.
„Po práci jdem na večeři. Půjdou i někteří kluci, celý týden makali, tak si zaslouží.“ Šéf stavební čety, Texasan, dostal od hlavního manažera stavby za úkol se obětovat, nepít a dopravit tým do restaurace a pak zpět do hotelu. Hlavní manažer, asi stotřicetikilový bývalý mariňák, hned po zasednutí u stolu objednal šest lahví vína. U stolu nás bylo šest. Číšník se mě ptá, co piju já. Říkám mu, že šéf už objednal, a že si teda dám to víno, i když normálně jsem pivař. „Klidně si dej pivo, to víno je pro něj.“ Aha. Zbývajících pět členů týmu si tedy objednalo své oblíbené drinky. Pokukuji po lídrovi čety, ale disciplínu dodržel, za celý večer si dal dvě deci zkraje a pak srkal ledovou vodu.
Objednáváme doprostřed stolu mísu s „předkrmem“, jehož šestinový podíl by mě klidně nasytil. Manažer prohlašuje, že je to málo a objednává další kolo předkrmu. Každý si vzal, ale zbývá toho uprostřed na stole hodně. „Vy už nebudete?“, pokládá řečnickou otázku manažer, přisouvá si obě mísy před sebe, předkrm dojídá a zapíjí další lahví vína.
Během večeře telefon. Druhá četa, která zrovna staví pec v Utahu, se před pár dny porvala s místními v baru a měla dnes stání u místního šerifa. Šerif jim napařil trest natřít na vlastní náklady městskou vodárenskou věž, opravit poškozený nábytek v baru a dokoupit rozbité sklo. Trest usmlouvali na to, že město koupí barvu na tu věž a oni jen dodají pracovní sílu. A opraví ten bar, to bylo jasné hned po rvačce. Manažer vyjádřil spokojenost s vyjednávacími schopnostmi týmu. „A co Tony?“, ptá se do telefonu, „Už ho našli?“ Dovídám se, že se Tony včera ztratil, ale byl nalezen nezraněn v autě v písečné duně u cesty. „Dospával po party s jeho místní přítelkyní. Motor ještě běžel, když ho kluci našli, zadní kolo viselo ve vzduchu a točilo se. Sám by se odtamtud těžko dostával.“, manažer chválí týmového ducha a to, jak se chlapci o kamaráda vzorně postarali.
„A co to poškozené auto?“, jsem zvědavý. „To od půjčovny koupíme, opravíme a prodáme. Na rozbitá auta a kauce pro lidi máme speciální rozpočet a dílnu na opravy. Takhle jsme před časem koupili i naše letadlo.“, vysvětluje manažer. „Vy máte letadlo?“ „Jasně, dvoumotorové, pro čtyři osoby. Když letím já, tak pro tři osoby. Máme teď ale i normálního pilota, kterého najímáme, když někam potřebujeme letět.“
Po večeři nastupujeme do pickupu, tři lidi vepředu, tři vzadu. Texasan si sedá za volant, manažer uprostřed vedle něj, já vpravo od něj, u dveří spolujezdce. Tři vzadu jsou naloženi a okamžitě usínají. Jedeme poklidnou městskou čtyřproudovou cestou, od semaforu k semaforu. Je po půlnoci, kolem nás se přežene žlutý Mustang. Zastavíme vedle něj na červenou. Na zelenou tři-dva-jedna, start! Jako na ranveji v letadle mě síla tiskne do opěradla. Dosahujeme, my i Mustang, asi 80 mil za hodinu (kolem 130 km/h), než se přiblížíme k další červené. Brzda, kvílení gum, 130 kg živé váhy manažera je vrženo na palubovku. Spí poklidně dále. Mustang i my znovu na startovní čáře. Přece mu nedáme vítězství zadarmo. Na zelenou znovu vyrážíme, další semafor v nedohlednu, Mustang se nám ztrácí, za námi ovšem bliká známé červenomodré světlo. Na povel marylandského policejního vozu zastavujeme.
Řidič otevírá okénko, ruce na volantu, aby policista viděl, že nehodlá střílet, a čeká na pokyny. „Řidičský průkaz a doklady od vozidla.“ „Tak průkaz mám tady, ale doklady, já nevím...“, v zádech mě mrazí, jediný kromě řidiče nespím a vnímám vážnost situace. Snad nesedíme v kradeném voze, k tomu ty dvě deci, co měl, k tomu závod s Mustangem, překročení rychlosti, teď tady určitě někde najdou nějaký revolver a kdo ví, co ti tři vzadu mají po kapsách. „Sáhni tam do bedny, a najdi doklady od vozidla,“, řidič se mi dívá do očí a spoléhá na mě, že dodám potřebné formality. Ostatní stále spí, manažer na palubovce, vzadu je elektrikář přilepen ksichtem na okénko, ústa dokořán jako kapr přisátý k orosenému sklu, jedno oko pootevřené. Policista ho měří pohledem, z auta musí otevřeným okénkem cítit chlast, tudíž přikazuje řidiči vystoupit: „Vy jste střízlivý?“ „Ano, pane.“, odpovídá řidič a stojí jako voják v pozoru. „Doklady od vozidla, prosím.“ „Hned to bude, pane.“ Jako zázrakem nacházím ve stohu papírů něco, co vypadá, jako doklad od auta z půjčovny. Podávám ho policistovi. „Děkuji.“, mrkne na ten potištěný papír a podává mi ho zpátky. Úleva nepopsatelná. Teď jen obhájit ty závody s Mustangem.
„Já jsem vám naměřil 91 mil za hodinu, víte, jaká je zde povolená rychlost?“ „35 pane.“
„Tady nejsme v Texasu, proč jste jel 91?“ „To ten Mustang před námi, pane, však jste ho také viděl.“
„V Marylandu už vás nikdy nechci takto nachytat, je to jasné?“ „Ano pane. Vlastně ne pane, už nikdy.“
„Vidíte tenhle pravý jízdní pruh? V něm teď pojedete rychlostí 35.“ „Ano pane.“
„Kdo jsou tihle lidi?“ „Moje stavební četa, pane.“
„Kam jedete?“ „Do hotelu.“
„Tak už jeďte. Rovnou do hotelu.“ „Ano pane.“
V sobotu přijel vlastník stavební firmy prohlédnout si připravenou pec a vyřídit finanční záležitosti. Manažer mu k proplacení předal cesťák za posledních pár týdnů za celou četu. Zhruba třicet tisíc dolarů celkem. Šéf v něm listuje, listuje, listuje. Najednou se zamračí, bere pero a škrtá asi tři položky. „Praní tvého špinavého prádla ti platit nebudu.“, snižuje proplácenou sumu o sedmnáct dolarů a vypisuje šek na zbývajících třicet tisíc. „Jsem rád, že je všechno v pořádku. A co Tony?“, zajímá se o blaho ztraceného zaměstnance. „Našel se, byl na rande a cestou zpátky se zapomněl. Ale bude větší cesťák za jeho auto z půjčovny.“
Karel Stryczek
Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji
Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.
Karel Stryczek
Byl to vůdce všech myší
Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.
Karel Stryczek
Babiččin recept dobyl Ameriku
Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
Karel Stryczek
Komu vadí indiánské motivy ve školách
„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.
Karel Stryczek
Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.
Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
Prodej Pozemek Mohelnice
Mohelnice - Podolí, okres Šumperk
2 290 000 Kč
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2549x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.