Karel Stryczek

Zdravotní pojištění a zdravotní péče v USA: služba za dolary

21. 03. 2017 10:16:12
Přátelé se mě často ptají, jak to v praxi vypadá s náklady na zdravotní péči a zdravotní pojištění v Americe. Popíšu, jak funguje pro mě a moji rodinu. Soustředím se na finanční stránku, přidám pár obecných informací a čísel.

Náklady na pojistné. Způsoby a zdroje platby zdravotního pojištění se různí. Firmy, ve kterých jsem dosud pracoval, poskytují zdravotní pojištění jako součást kompenzace. Pojištění pro tříčlennou rodinu stojí letos 1044 dolarů měsíčně u zdravotní pojišťovny, se kterou má firma smlouvu. Za jednotlivce se platí asi 400 dolarů měsíčně. Firma, ve které nyní pracuji, ho hradí všem zaměstnancům celé. Předchozí firma platila část, v rozmezí od 80% pro pracovníky s nízkým příjmem, po 50% pro pracovníky v nejvyšší příjmové kategorii.

Pokud nějakou část pojištění hradí zaměstnanec, strhává se z hrubého příjmu. Když pracují oba manželé, mohou si vybrat pojištění od té firmy, která postytuje pro ně lepší podmínky. Druhý z manželů pak může dostat něco málo k platu navíc jako kompenzaci za to, že nevyužívá firemní pojištění.

Tato pojištění jsou koncipována jako pojištění proti „katastrofickým finančním následkům vážných a dlouhodobých nemoci“. Fungují takto: Každý rok od 1.ledna se platební účet za zdravotní péči vynuluje. Během kalendářního roku zaplatíme prvních 1000 dolarů za zdravotnické služby my. Když náklady přesáhnou 1000 dolarů, pak platíme asi 10 až 20% dalších účtovaných nákladů, maximálně však 3500 dolarů za rok. Maximálně pojišťovna za rok uhradí tři milióny dolarů. Za každý úkon příjde účet, kolik stál, kolik zaplatila pojišťovna, kolik máme uhradit my a stav našeho účtu.

Jinými slovy, běžnou léčbu běžných nemocí si platíme sami, i když do systému přispíváme přes 12000 dolarů ročně prostřednictvím firmy, plus platíme povinné pojištění. Každý zaměstnanec platí povinné pojistné federálnímu a státnímu systému, které může využít, když dosáhne 65 let nebo když ztratí veškerý příjem a majetek nebo bude trvale zdravotně postižený. Toto pojistné strhává zaměstnavatel ve výši 1.45% hrubé mzdy, plus zaměstnavatel platí další 1.45%.

Prostě je si třeba dávat pozor a peníze na servis tělesné schránky v rodinném rozpočtu vyčlenit. Je možnost si je uložit na speciální účet k použití výhradně na zdravotní péči a tyto peníze odečíst z daňového základu.

Náklady na péči. Za preventivní péči a doporučené očkování neplatíme nic. U praktického nebo dětského lékaře platíme 15 dolarů za každou návštěvu, pojišťovna doplácí asi 100 dolarů za návštěvu. Léčba středně komplikované zlomeniny zápěstí stála asi 3500 dolarů, z toho 700 dolarů jsme platili my. Porod císařským řezem v roce 2005 stál asi 8000 dolarů. Zajímavé bylo vyúčtování pobytu mámy s dítětem v nemocnici. Jeden den v nemocici stál 1000 dolarů, 4 dny tedy 4000. Plus ovšem, kvečeru prvního dne se narodilo dítě, to jest další 3 dny v nemocnici za dítě, tedy 7000 dolarů za pobyt v nemocnici, celkem 15000 (8000 porod, 7000 pobyt v nemocnici, 4 dny máma, 3 dny dítě). Z této částky 14000 uhradila pojišťovna a 1000 dolarů my.

Návštěva na „pohotovosti“ se prodraží, stojí 500 dolarů, naše pojistka by hradila 350, zbývajících 150 bychom doplatili my. Na pohotovosti ovšem najdete v čekárně lidi nemajetné, bez pojištění, které je pohotovost povinna ošetřit, i když tam jdou třeba jen s nachlazením.

Nemocnice, pojišťovny i farmaceutické firmy jsou obecně ziskové organizace, pro které je zdravotní péče byznys. Z hlediska fungování je to kombinace pojišťovna-servis pro lidi, podobně jako auotpojišťovna-autoservis pro auta. Hlavní komponenty nákladů představují lékaři, sestry, personál, léky, přístrojové vybavení a infrastruktura, pojišťovny, zisky majitelů, soudy za nesprávnou léčbu a pojistné lékařů proti soudu za nesprávnou léčbu. Výzkumná centra i farmaceutické firmy investují velké peníze do výzkumu nových způsobů léčby a nových léků.

Průměrné náklady na zdravotní péči na jednoho obyvatele USA byly v roce 2000 kolem 4000 dolarů, v roce 2016 přes 8000 dolarů za rok.

Příklady průměrného měsíčního příjmu lékařů v USA v amerických dolarech:

Dětský doktor začínající 11000

Dětský doktor průměr 15000

Internista, praktický lékař 17000

Gynekolog 22000

Kardiolog 42000

Ortopéd chirurg 43000

V příjmech zdravotních sester jsou rovněž velké rozdíly, velmi záleží na míře kvalifikace a státu, ve kterém pracuje. 5620 dolarů měsíčně je současný medián, t.j. polovina zdravotních sester má měsíční příjem vyšší, polovina nižší.

Zdroje: Forbes.com, Salary.com, U.S. Bureau of Labor Statistics

Náklady na léky. V USA se mohou prodávat jen léky schválené vládní organizací FDA (Food and Drug Administration), což vytváří ve své podstatě monopolní prostředí pro velké farmaceutické koncerny registrované v USA a diktát cen. Jako příklad uvedu cenu známého antibiotika Tetracyklinu. 30 kapslí po 500 mg stojí v průměru 120 dolarů, s naší pojistkou zaplatíme asi 10 dolarů, zbytek kryje pojišťovna. Na léky se nevztahuje podmínka, že prvních 1000 dolarů platíme my, ceny mají pojišťovny s lékárnami předjednané. Léky dostupné bez předpisu, jako Aspirin, Ibuprofen, vitamíny, léky na žaludeční problémy apod. stojí v baleních od 20 do 100 tablet obvykle mezi 5 a 20 dolary.

Blízkost Kanady a diametrálně odlišného systému způsobuje určité pohyby přes hranici. Kanaďané jezdí do USA na operace, ortopedické zákroky, na které jsou u nich doma dlouhé čekací doby z důvodu nedostatečné kapacity. Někteří jezdí za kvalitou. Američané jezdí přes hranici kupovat až o 50% levnější léky a vůbec jim nevadí, že je jejich byrokratická FDA neschválila, případně tím porušují zákon, pokud importují zpět do USA léky předtím exportované z USA do Kanady. Je to zákon, jenž si lidé zvykli více porušovat, než dodržovat a který celníci rutinně obcházejí možným výkladem, že dovážené léky jsou pro vlastní potřebu.

Podle WebMD současný zákon říká, že pokud se například babička z Alabamy rozhodne koupit si léky na srdce levněji v Ontariu, může být zatčena za jejich převoz přes hranice i za objednávku a doručení poštou. Znamená to, že milá babička může strávit noc na samotce? Těžko, protože nikdo se nechce vidět v televizi, jak nasazuje želízka důchodkyni za koupi léků, které potřebuje. Také by potom museli zatknout vlády států Wisconsin, Minnesota, Illinois, Vermont, stejně jako mnoho městských rad a soukromých zaměstnavatelů, kteří se obrátili na sever pro levnější léky na předpis a porušili tím federální zákon.

Dostupnost péče. Poslední dobou často diskutovaný nový pojišťovací zákon „Obamacare“ zahrnuje povinnost si koupit zdravotní pojistku, jinak se platí pokuta. Tato povinnost je některým svobodomyslným Američanům trnem v oku jako další vtírání se vlády do jejich svobodného rozhodování. V systému před Obamacare ale existovala krutá možnost být „nepojistitelný“, kvůli „existující nemoci“. To znamená, že člověk, který si neplatil pojistku nebo měl pauzu v placení a onemocněl, tak už ho žádná pojišťovna nepojistila. Může se to zdát jako krutě spravedlivé, hlavně v situaci, kdy někdo neplatí, když je zdravý a pak začne platit, jen když potřebuje drahou léčbu. Ale jsou i jiné situace, například rodiče neplatí za dítě, dítěti zjistí v 18 letech onemocnění s nutností trvalé léčby a dítě pak celý život dělá na léky a bojuje se systémem.

Ochranu před nepojistitelností chce zachovat i současný prezident. Co ale Obamacare verze 2 může připustit, je možnost „ztráty pojištění“. Nová administrativa se snaží vytěsnit ze zákona nenáviděnou povinnost platit zdravotní pojištění. Může nastat tato situace: Někdo si teď platí, řekněme 400 dolarů měsíčně individuální pojištění, protože musí. Když ale zmizí povinnost platit, tak hurá, 400 si nechá a pojištění tudíž „ztratí“... Tohle bych nenazýval ztrátou. Nechci ale zlehčovat, jsou i další situace, kde se člověk s nízkým příjmem nevejde do žádné zvýhodněné kategorie a i „Dostupná péče“ (oficiální název Obamacare) se stane pro něj nedostupnou.

Soudní spory. V televizi běží reklamy právnických firem, ať se lidé přihlásí, jestliže byli obětí chybné lékařské péče nebo jim způsobily problémy vedlejší účinky léků. Soudy a poroty schvalují obrovské částky jako odškodnění a jako pokuty farmaceutickým firmám, nemocnicím a lékařům. Je jasné, že se to promítá do nákladů na péči. Prezident Bush mladší se snažil prosadit omezení podobných soudních sporů, teď se o to snaží pezident Trump. Argumentem proti je ztráta možnosti boje jednotlivce proti velkým firmám, pokud by penále a odškodnění byly limitovány.

Co je dobře a co je zle? Obecně lidé nadávají, jak je zdravotní péče drahá a jak rok od roku rapidně zdražuje. Což je pravda. Velmi málo je slyšet o nespokojenosti s kvalitou péče. Pokud tedy někdo chce něco změnit, vždy se záhadným způsobem najde většina, která je proti. Hlavně nic neměnit! Myslím, že lidé mají strach z rizika ztráty kvality péče, kterou by změny mohly přinést. Zvláště, když se o nějaké změny snaží federální vláda a národ se vystraší, že o něčem dalším za něj bude rozhodovat stát.

Co je dobře: Kvalita péče tady v Clevelandu a okolí. Nulová čekací doba na cokoli, co má charakter nutné okamžité péče. Nízké čekací doby na ortopedické zákroky a podobné úkony. Důraz na bezbolestné provádění procedur a minimální délku pobytu v nemocnici. Pojišťovna bez diskusí platí podle tabulek a podepsaných smluv.

Co je zle: Zdravotní pojištění a péče jsou velmi drahé. Senioři utratí velkou část příjmu (důchodu), či úspor na léky a připojištění. Dělat zdravotní péči jako ziskový byznys se mi jeví jako nemorální. Nicméně, když člověk vidí, jak fungují neziskové organizace a státem vlastněné instituce, pak se pohled na fungování zdravotnictví a pojišťoven jako byznys trochu změní.

Poznámka na závěr: Článek si neklade za cíl hodnotit celkový stav systému zdravotního pojištění a zdravotní péče v USA. Zkušenosti jednotlivců se mohou lišit. Omezil jsem se pouze na popis situace, jak ji pozoruji kolem sebe v místě, kde dlouhodobě pobývám.

Autor: Karel Stryczek | karma: 41.36 | přečteno: 25352 ×
Poslední články autora