Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Popsal jsem americké feministce náš velikonoční zvyk

10. 04. 2017 10:37:32
Večírek v clevelandském univerzitním centru byl v plném proudu, mnoho známých i neznámých tváří, studenti, profesoři, rodiče, přátelé. Kamarád se u mě zastavil s tím, že mě seznámí s jednou paní, která nedávno navštívila Česko.

Představili jsme se, byla nadšená, že si může po nějaké době znovu popovídat s Čechem a pochlubit se svými zážitky z cest po Česku a Evropě. Ke cti nechť jí je připsáno, že strávila u nás šest týdnů a vymetla snad všechny nejzajímavější kouty země. Zajímala se o historii, architekturu, přírodu, lidi, zábavu, prostě o všechno. Nadšeně chválila lidi, se kterými se potkala.

Blížily se Velikonoce a jak se tak o všechno zajímala, přišla řeč na velikonoční zvyky. Zeptal jsem se, zda ví o tom našem specifickém velikonočním zvyku, jako pomlázka, kluci, holky, voda, parfém, výslužka... O staré tradici přežívající do dnešní doby, oslavě jara a plodnosti. „Ne ne, koleda říkáš, o tom mi nikdo neřekl, vyprávěj." Vysvětlil jsem jí, jak kluci koledníci koledují, co je to pomlázka, jak se vyrábí a jak se používá.

Poodstoupila ode mne a s úšklebkem utrousila: „To si děláš legraci!“ Teď jsem si na moment myslel, že si dělá legraci ona, jako že předstírá, že nevěří tomu, co říkám. Přidal jsem tedy detaily akce, abych zvýšil důvěryhodnost a přesvědčil ji o realitě věci.

„Takže muži bijí ženy a ženy si to musí nechat líbit,“ kouká na mě a nevěřícně kroutí hlavou. „To ony se nebrání, to jen tak tolerují? Toto chování mužů není nezákonné?“ Poznávám, že tady končí legrace, která nikdy nezačala.

„Tak řekni, co ony? Co ony na to?“

Není mi rady a tím pádem pomoci. Usrknu z drinku a potápím se dál v beznaději situace: „Holky za to dají klukům malovaná vajíčka.“

„Cože? Vejce? Jaká vejce?“ Zahnán do kouta vycházím s čistou pravdou ven: „Slepičí vejce, malovaná nebo obarvená, jako symbol nového života.“

„Vy nás vidíte jen jako rodičky,“ červená vzteky odstupuje ode mne ještě dále.

Vtom ale, jak jsem měl v sobě nějaký ten drink, mě debata začala bavit až fascinovat.

„Jo a mají přichystané pohoštění, jídlo.“ Zase mě nenechá domluvit: „Vy nás vidíte jen jako kuchařky.“ Na to mávnu rukou a dokončuji myšlenku: „A nalejí nám štamprle něčeho ostřejšího, aby se nám dobře koledovalo.“

„Alkohol. No jasně.“

Snažím se pokračovat. „Když jsme chodili koledovat jako děti, tak jsme nejdříve pokropili maminku, nikdy jsme nesměli zapomenou přijít k babičce.“

„Ty jsi mlátil svoji mámu a babičku? A to všechny děti?“

„Ne, jen kluci,“ další spontánní politicky nekorektní odpověď ze mě bez autocenzury vyletí do prostoru.

Melu pak něco o tom, že jsem ani maminku ani babičku nemlátil, jen jim symbolicky předal energii jara z vrbového proutí. I to, že při koledování u kamarádek a obecně mladších příslušnic něžného pohlaví teče vody obvykle více a pomlázka se může používat razantněji. Doplnil jsem, že odpoledne děvčata přebírají v některých regionech otěže akce, ale to už samou zlostí moje společnice nevnímá.

„A co tvoje kamarádky, a ženy vůbec, jak to vnímají?“ ptá se poněkolikáté. Zklidňuji situaci tím, že je to individuální, že já jsem například nikdy nechodil koledovat tam, kde si koledníky nepřejí. Že znám ženy, které tento zvyk z duše nenávidí i ty, které se nemůžou dočkat. A že je součástí společnosti, v některých regionech se udržuje, jinde třeba zaniká.

Ukazuji jí na fotkách pomlázku a kraslici. Mám v mobilu i pohlednici, kterou jsem dostal od svých kolegů a kolegyň z Česka. Na pohlednici vyskakuje děvče v moravském kroji s nadzvednutou sukničkou a stopami po pomlázce na stehně... Kouká na to zvědavě, trochu znechuceně mi vrací mobil. „Co je to tam napsáno?“

„Karlíčku, prožeň ty báby americké,“ překládám velikonoční přání doslovně do angličtiny. Dodávám, že jsem od nich dostal balíček se skutečnou pomlázkou, kraslicí a čokoládou. A byl vyzván k použití.

„Kdo to psal?“

„Holky z práce.“

„V Česku?“

„No v Americe ne.“

Následuje pauza. Dlouhá, nekonečná pauza. Bere si svou sklenku, dopíjí a odchází. Vrací se:

„Jsi nemocný. Jsi pervert. Všichni Češi jsou perverti,“ a mizí nadobro.

...

A reakce mých kamarádů? Američan: „Tohle jsi řekl Emily? Můžeš být rád, že jsi nedostal pěstí na kasu. Ona je aktivistka a také velitelka hasičů.“ Druhý Američan: „Líbil ses jí.“ Čech: „Tý volé, ta by to potřebovala jako sůl.“ Slovák: „Srandu si robíš, toto nemôže byť pravda.“

....

Za čas jsem ji potkal v posilovně. Nehlásil jsem se k ní. Přišla ke mně sama a zeptala se, jak se mám. Tak jak, normálně, ne? Vytáhla z kapsy pero, usmála se a napsala mi na lísteček své telefonní číslo. „Zavolej a přijď. Přines s sebou ten vrbový bičík.“

Číslo jsem někde natrvalo odložil, rande s pitbullem na podpatcích se nekonalo.

Autor: Karel Stryczek | pondělí 10.4.2017 10:37 | karma článku: 47.25 | přečteno: 15711x

Další články blogera

Karel Stryczek

Náklady domácností. Za co normální americká rodinka utratí svoje dolary.

Chtěl jsem seriál „Přátelé se mě ptají“ ukončit epizodou o důchodech v USA. Několik čtenářů a přátel ale strýčkovi z Ameriky písemně zakázalo zlenivět a přestat informovat. Prý když popsal příjmy, musí popsat i náklady.

11.9.2017 v 8:31 | Karma článku: 32.74 | Přečteno: 1661 | Diskuse

Karel Stryczek

Svoboda slova v USA žije, ale je pod ostrou palbou

Svoboda slova působí jako rudý hadr na levicové manipulátory, aktivisty a samozvané cenzory, kteří mají ambici ovládnout budoucnost svobodného prosperujícího světa. Připomenete jim svobodu slova a sesypou se na vás jako vosy.

29.8.2017 v 10:14 | Karma článku: 39.25 | Přečteno: 1398 | Diskuse

Karel Stryczek

Důchodové zabezpečení v USA. Jdeme do penze, kdy a za kolik?

Kdy chodí Američani do důchodu? A kolik berou? Slyšel jsem, že někteří pracují do smrti. Padne-li pár takových otázek a komentářů, znamená to, že odpovědi na dotazy jak funguje americký důchodový systém by mohly zajímat více lidí.

23.8.2017 v 10:39 | Karma článku: 38.66 | Přečteno: 2328 | Diskuse

Karel Stryczek

Zákazy omezující svobodu jednotlivce. Rozdíly mezi jejich uplatňováním v ČR a USA.

Uplatňování zákazů se v USA liší od evropského přístupu a může se na první pohled jevit jako nepřehledné, záhadné. Pod pokličkou se skrývá selský rozum a zkušenost. Přes některé zákazy nejede vlak, jiné jsou rutinně ignorovány.

1.8.2017 v 10:10 | Karma článku: 44.43 | Přečteno: 4709 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Islámský terorismus

Pokud nelhal překlad projevu prezidenta Trumpa v OSN, neváhal vyslovit to, co je leckde mediálně nepřípustné. Jednoznačně označil teroristy, kteří své masové vraždy páchají se zvoláním Alláhu Akbar, jako Islámský terorismus.

19.9.2017 v 18:59 | Karma článku: 21.89 | Přečteno: 533 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Pustošená Amerika hlásí desítky mrtvých, Jižní Asie přes 2100 obětí. Nevyváženost médií.

Hurikány v Americe ukazují nejen sílu přírody, ale především sílu médií. Všechna pozornost je obrácena k západu. O silném monzunu a jeho obětech v jižní Asii se však téměř neinformuje.

19.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 17.07 | Přečteno: 316 | Diskuse

Karel Trčálek

Komu je určena propaganda synka z Poruby?

Podle pamětníků býval prý synek z Poruby celkem vtipným pozorovatelem života. On sám nejlíp ví, proč se dal na propagandu, poněkud směšnou ve své předstírané nevážnosti

19.9.2017 v 18:42 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 655 | Diskuse

Tomáš Gayer

Jasné známky diskriminace

Klíčová slova tohoto miniblogu: kauza, nésti, známka, jasný, diskriminace, střelná zbraň, pouhý, záminka, nepřijetí, škola.

19.9.2017 v 18:15 | Karma článku: 22.02 | Přečteno: 473 | Diskuse

Markéta Kabourková

Umění sportu

Umění a sport nás provází od nepaměti a jdou společně ruku v ruce na celém světě. Nejen estetická, ale rovněž etická kultura spojují umění se sportem.

19.9.2017 v 18:08 | Karma článku: 28.67 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 59 Celková karma 39.71 Průměrná čtenost 1556

Technik, matematik, chemik. Táta, manžel, syn. Cestovatel, sportovní fanda, zahradník.

Plavec, fotbalista, cyklista. Bloger, kamarád, pivař. Čech, Američan.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.