Na taneční zábavě v Texasu

24. 06. 2017 9:58:29
Byl nám doporučen „super country bar“ někde na hranicích mezi Oklahomou a Texasem. Jeli jsme z města půl hodiny na západ, potom u starého ranče opustili cestu se zpevněným povrchem a zatočili na jih mezi chřestýše do stepi.

Pokračovali jsme asi dalších dvacet minut, kamarád navigoval. Tu se cesta rozdvojovala, koukáme doleva, doprava... Tipujeme, že k baru vedou čerstvě vyjeté koleje v prachu vlevo, tudíž zatáčím doleva. Těsně za námi se z toho směru přežene policejní terénní vozidlo. Mezitím přijíždíme k velké dřevěné stodole, tedy k tomu „super country baru“. Parkuji co nejblíž k němu, abychom snížili pravděpodobnost našlápnutí na nervózního jedovatého hada. Za mnou se objevuje ten teréňák a bliká a huláká, ať koukám sedět ve voze a ruce na volantu.

„Nedal jste mi přednost na té križovatce,“ hlásí asi dvacetiletý klučina v uniformě, širák na hlavě, prst na spoušti.

„Omlouvám se, hledal jsem cestu sem, k tomuto kulturnímu zažízení.“

„Odkud jste?“

„Z Ohia“

„Nekecejte, dobře poznám, že váš přízvuk je cizí.“

„Jsem Čech, ale bydlím v Ohiu.“

„Vaše auto má poznávací značku z Wisconsinu.“

„Je z půjčovny.“

„A co vaše pojistka?“

„Z pojišťovny z Pennsylvánie,“ v duchu lamentuji, proč firma hledá po celých Státech nejlevnější pojistky a komplikuje mi už tak nelehkou situaci.

Školí mě, jak mám opatrně řídit v Texasu, abych se nedostal do problémů. Studuje dokumenty: řidičák z Ohia, pojistku z Pennsylvánie, smlouvu z půjčovny aut v Arkansasu na auto z Wisconsinu. Klepou se mu trochu ruce, dochází k závěru, že ho na policejní akademii neučili, jak dát v Texasu pokutu Čechovi z Ohia s Wisconsinským autem. Znovu mě vybízí k dodržování texaských zákonů a přeje nám dobrou zábavu.

Vstoupili jsme konečně do pivního baru, kde třískala do strun lokální country kapela. Frontman dával na odiv svůj vřelý vztah k severu a speciálně k New Yorku vkládáním vět typu „Fuck them Yankees“ po každých pěti šesti slovech a posíláním Newyorčanů do různých tělních otvorů. Stejná úcta, jakou mají třeba fanoušci Baníku, když u nich hrají Pražáci, nejlépe Sparta. Nikde žádné židle a stoly, tančilo se a pilo vestoje. Pódium, bar, toalety a parket plný lidí. Všude kolem se povalovaly prázdné igelitové pytlíky.

Tak co, dáme si pivo ne? „Prodáváme pivo po pytlících,“ utrousil tlustý potetovaný barman. „Jeden pytlík, šest piv, 24 dolarů.“

„A jaká piva máte?“

„Budweiser“.

„Aha, tak tedy prosili bychom jeden pytlík Budweiserů.“ Vyfasovali jsme pytlík lahváčů. Kapala z něj voda, jak byl právě vytažen z ledové koupele.

Ale kam s pytlíkem? Vzali jsme si po pivu, ale ještě v něm pár kousků zbylo. Všimli jsme si, jak mají tanečníci uvázané pytlíky kolem zápěstí, pasu a podobně, v jedné ruce třímají partnerku, v druhé třetinku Budweisera a ten pytlík. Vyprázněný pytlík se pustí na parket.

Dostáváme hlad. Grilovaný chřestýš nebo ryba, hamburger. Já burgra, kamarád rybu. Kuchtík hlásí, že chřestýš došel. Pomocník bere flintu, sedá na koně a mizí ve stepi. Vrací se asi za čtvrt hodiny se dvěma chřestýši. Servírují nám naše jídlo. Kamarád zvedá horní část housky a zkoumá, zda skutečně dostal rybu... Kolem něj prochází servírka a ujišťuje ho: „Nebojte, ta ryba je mrtvá.“ Já mu také přeji dobrou chuť. Dojídáme a otevíráme druhé pivo z pytlíku. Moje poslední, co kdyby na mě čekal za rohem ten v tom teréňáku... Limit v Texasu je 0.8 promile pro osoby starší 21 let, nulová tolerance pro mladší.

Jdeme se konečně bavit. „Co tu chcete vy dva? Jste z New Yorku?“ Měří si nás kovboj. Představujeme se, že jsme z Ohia, původem z Česka a z Itálie a ujišťujeme, že spolu nehodláme tančit. On má v Ohiu tetu, srdečně nás vítá na place a představuje kamarádům. Šlapeme s nimi nějaký skupinový tanec a dáváme si přitom pozor, abychom nechtěně nepadli do oka nějaké country holce, jejímuž kovbojovi by se to nemuselo zamlouvat. Cizinci by mohli upadnout v podezření, že přišli „kosit jeho trávník“...

I když se u baru neservíruje whisky, všichni jsou pod parou a srkají zřejmě z přinesených lahví. Je třeba zvažovat odjezd, než v saloonu vypukne přestřelka. Už jsme zaslechli pár rozhovorů o chystané střelbě na prázdné flašky. Také na cestě bude po zavíračce veselo, chceme být první, pokud je ještě průjezdná. Vycházíme před bar, tam ten policajt. Ptá se, jak se nám líbila zábava. Hlásí, že je rád, že jsme vypili jen jeden pytlík piva a že nás doprovodí stepí na hlavní cestu. Situaci má evidentně pod kontrolou, zprávy přesné.

Sedáme do auta a následujeme teréňák tmou. Jsem rád, že mi pomůže najít ty klíčové křižovatky, kde musíme odbočit zpět na sever a pak po dvaceti minutách na východ. Jinak bych musel držet směr podle hvězd a poslouchat neustále si stěžující navigaci, že jsem mimo cestu. Dojíždíme na hlavní cestu, policista nám zabliká na dobrou noc a otáčí zpět do stepi.

Druhý den pokračujeme směrem do Arkansasu, kde po pár hodinách jízdy přibývá civilizace. Míjíme obchod, ve kterém se prodává alkohol a kovbojské boty a končíme v baru, na jehož zdi dominuje obrovské zrcadlo Pilsner Urquell a desítky piv se v něm normálně čepují.

Autor: Karel Stryczek | sobota 24.6.2017 9:58 | karma článku: 37.52 | přečteno: 1880x

Další články blogera

Karel Stryczek

Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji

Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.

23.2.2022 v 9:25 | Karma článku: 24.53 | Přečteno: 768 | Diskuse

Karel Stryczek

Byl to vůdce všech myší

Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.

17.1.2022 v 10:27 | Karma článku: 24.72 | Přečteno: 632 | Diskuse

Karel Stryczek

Babiččin recept dobyl Ameriku

Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.

20.7.2021 v 11:07 | Karma článku: 31.75 | Přečteno: 1185 | Diskuse

Karel Stryczek

Komu vadí indiánské motivy ve školách

„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.

7.7.2021 v 8:14 | Karma článku: 34.30 | Přečteno: 1031 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 33.13 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 28.40 | Přečteno: 1825 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 275 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 206 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 269 | Diskuse
Počet článků 114 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2547

Technik, matematik, chemik. Cestovatel, sportovní fanda. Čech, Američan.

Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.

Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.

Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...