Důchodové zabezpečení v USA. Jdeme do penze, kdy a za kolik?

Kdy chodí Američani do důchodu? A kolik berou? Slyšel jsem, že někteří pracují do smrti. Padne-li pár takových otázek a komentářů, znamená to, že odpovědi na dotazy jak funguje americký důchodový systém by mohly zajímat více lidí.

V posledním díle miniseriálu „Přátelé se mě ptají“ popíšu z pohledu zaměstnance v soukromém sektoru, jak se lidé zabezpečují na důchod.

Státní důchod. Federální důchodový systém zvaný „Social security“ (sociální zabezpečení) založil v roce 1935 prezident Franklin D. Roosevelt. Administrativa sociálního zabezpečení je nezávislá na federální vládě USA. Sociální zabezpečení pokrývá nejen starobní důchod, ale i invalidní důchod a zabezpečení pozůstalých.

Každý zaměstnanec přispívá do systému 6.2% platu a dalších 6.2% přidává zaměstnavatel. V roce 2016 se tento příspěvek platil z prvních 118500 dolarů ročního platu. Pokud někdo vydělal více, z částky nad 118500 už těch 6.2% neplatil. Tento strop se časem posouvá výše, v roce 2017 se posunul na 127200 dolarů. Jako důsledek tohoto maxima, ze kterého se platí „důchodová daň", jsou si v důchodu všichni Američani mnohem více rovni z hlediska výše pobíraného státního důchodu.

Za každých 1 300 dolarů vydělaných v roce 2016 obdržel zaměstnanec jeden bod. Každý rok může získat maximálně 4 body. Celkem na nárok na důchod potřebuje 40 bodů. V praxi to znamená, že zaměstnanec musí mít odpracováno 10 let s minimálním výdělkem 5 200 dolarů ročně, aby mu vznikl nárok na důchod. Pracuje-li někdo více než 35 let, k výpočtu důchodu se vybere 35 let s nejvyšším výdělkem indexovaným vzhledem k inflaci. Plný důchodový věk se v současné době posouvá z 65 let na 67 let. Pro lidi narozené po roce 1960 to bude 67 let. Pro ročníky narození 1943 až 1954 je to přesně 66 let. Letos dosahuje plného důchodového věku 66 let ročník 1951. Lidé ale můžou začít pobírat státní důchod už v 62 letech a musí začít pobírat v 70 letech. Čím později začnou pobírat, tím větší je měsíční částka.

A teď to hlavní: Kolik, kolik?! V roce 2016 byl maximální možný důchod 2639 dolarů měsíčně. Na tento důchod bylo potřeba 35 let přispívat maximální částkou, to jest mít plat alespoň 118500 dolarů ročně, anebo ekvivalent indexovaný vzhledem k inflaci v minulých 35 letech. Průměrný důchod v roce 2016 byl 1360 dolarů měsíčně pro jednotlivce, 2260 dolarů pro manžele oba pobírající důchod a 2695 dolarů pro vdovu nebo vdovce starající se o dvě děti. Policistům vzniká nárok na důchod v 55 letech ve výši 50% jejich příjmu ve chvíli, kdy odchází do důchodu.

Zdroj: ssa.gov (stránky Social security). Různé zdroje udávají trochu odlišná čísla. Našel jsem i články s mylnými nebo zavádějícími informacemi, například, že na nárok na důchod je potřeba odpracovat 35 let a podobně.

Příklad státního důchodu jednoho zaměstnance. Každý si může kdykoli zkontrolovat na internetových stránkách ssa.gov svoji současnou důchodovou situaci nebo si nechat poslat výpis. Pro ilustraci jsem si vypůjčil výpis zaměstnance, který začal pracovat v 23 letech věku, v roce 2016 dosáhl 48 let a vydělával průměrně 40000 dolarů ročně, tedy 3333 dolarů hrubého měsíčně. To je zhruba medián příjmu jednotlivce, polovina pracujících Američanů vydělá více, polovina méně.

Tento zaměstnanec má nárok na tyto dávky, měsíčně:

Starobní důchod od 62 let 1128 dolarů, od 67 let 1735 dolarů, od 70 let 2187 dolarů.

Invalidní důchod pokud by k neschopnosti zaměstnance pracovat došlo letos 1631 dolarů.

Při úmrtí zaměstnance letos by dostalo jeho dítě 1259 dolarů, manžel(ka) pečující o dítě 1259 dolarů (1679 dolarů v důchodovém věku), maximum 3123 dolarů na rodinu měsíčně.

Upozornění na závěr vytištěno tučně: Kongres udělal změny v minulosti a může tak učinit kdykoli. Zákon se může změnit, protože v roce 2034, kdy tento zaměstnanec bude první celý rok v plném důchodu, bude vybráno jen 79% peněz potřebných k vyplácení důchodů.

Jinými slovy, tento zaměstnanec v plném důchodovém věku 67 let bude pobírat asi 52% příjmu, na který byl zvyklý, když pracoval (1735 dolarů z 3333 dolarů hrubého). Pokud kongres částku nesníží. Jak vykompenzovat rozdíl? Musí si přišetřit sám. Protože zaměstanec už nemusí v důchodu dále šetřit, jedno nepsané pravidlo praví, že mu na stejnou životní úroveň postačí asi 80% předchozího příjmu.

Soukromý důchod. Motivací je prošetřit a proinvestovat se do důchodu co nejdřívě. Někdo to nazývá vydělat si na svobodu, na nezávislost na vládě a systému. Existují různé typy daňově zvýhodněných účtů, do kterých může zaměstananec přispívat a peníze investovat to dluhopisů, akcií nebo realit.

Účet 401(k) Typ účtu nazvaný podle čísla příslušného daňového zákona. Zaměstnanec si na něj nechává zaměstnavatelem strhávat před zdaněním určité procento mzdy, které si zvolí. Hodně zaměstnavatelů pak přídává určitý podíl. Typické je nechat si strhávat 6% a zaměstnavatel přidá polovinu, tedy 3%. Zaměstnanec pak šetří 9% svého příjmu. Doporučuje se odkládat celkem 15%. V roce 2016 bylo možno si maximálně nechat strhnout 18000 dolarů ročně. Tento systém šetření je výhodný hlavně kvůli příspěvku zaměstnavatele a také pro ty, kteří, když si budou v důchodu vybírat, budou v nižší daňové skupině a budou platit nižší procento daně, než když pracovali. Peníze na tomto typu účtu jsou také chráněny před osobním bankrotem.

Účet IRA (Individual Retirement Account, důchodový účet jednotlivce). Tam je možno přispívat před zdaněním 5500 dolarů ročně, ale jen těm, kdo nemají u zaměstnavatele nárok na účet 401(k). Pokud ten nárok mají, nehledě na to, zda jej využívají anebo ne, mohou stále vložit 5500 ročně, ale po zdanění. Dividendy a kapitálový růst jsou daněny až při výběru.

Účet Roth IRA Na tento účet můžou přispívat 5500 dolarů ročně zaměstnanci s nižším příjmem než 118000 ročně. Na rozdíl or IRA se na tento typ účtu vkládají již zdaněné peníze, ale dividendy a kapitálový růst jsou rovněž daněny až při výběru. Za jistých podmínek jsou dividendy a kapitálový růst osvobozeny od federální daně. Tento typ účtu je vhodný pro lidi očekávající v důchodu vyšší příjem a tudíž vyšší procentuální zdanění, než když pracovali.  

Zaměstnanec může mít všechny tyto účty zároveň. Ze všech těchto účtů může začít vybírat po dosažení 59,5 let věku. Musí začít vybírat v 70 letech. Také si může sám sobě z účtu půjčit a půjčku sám sobě s úrokem zpět na účet splácet. Může i vybrat dříve, ale stojí to o 10% vyšší federální daň. Může vybrat dříve bez tohoto poplatku, prokáže-li hmotnou nouzi (ztrátu partnera, ztrátu bydlení...).

Všechny tyto účty jsou „investiční“. Zaměstanec může zvolit bezpečné fondy s malým úrokem, dluhopisové fondy, akciové podílové fondy i individuální akcie. Některé účty 401(k) možnost investic do individuálních akcií neposkytují. Příjmy jako dividendy i kapitálový růst nejsou zdaněny a mohou být investovány do dalších aktiv nebo ponechány na účtu jako hotovost. Daně se platí až při výběru z účtu jakožto daň z příjmu.

Kolik je potřeba našetřit a jak s penězmi zacházet? Lze ušetřit milión dolarů? Na příkladu zaměstnance s příjmem 3333 dolarů měsíčně předpokládejme, že si nechává od svých 23 let strhávat 6% a zaměstnavatel přidává další 3%, tedy celkem na účet odkládá 200 plus 100 dolarů měsíčně. Má investováno konzervativně 50% do dluhopisových a 50% do akciových podílových fondů s průměrným výnosem na účtu 6.3% ročně. Disciplinovaně šetří, i když některé roky měl ztrátu -40% (krizový rok 2008) a některé roky výnos +40% (rok 2009), v průměru za celou dobu šetření +6.3%. 

Klíčovými slovy jsou disciplína a víra. Kdo ve třiadvaceti letech myslí na důchod? A kdo věří v zisk příští rok, když se právě jeho zůstatek na účtu po mnoha letech šetření scvrknul během krize na polovinu? A v médiích je navíc přehráván jeden katastrofický scénář za druhým. To vše je třeba ignorovat, věřit a pravidelně peníze na účet posílat. Čas je v případě investic velký spojenec. Tento zaměstnanec bude mít ve svých 43 letech po 20 letech spoření na účtu asi 170000 dolarů. Ale ve svých 63 letech po dalších 20 letech spoření už 620000 dolarů, během kterých musel překonat několik krizových let. 

Z uspořených 620000 si může od svých 63 let bezpečně vybírat 4% ročně, tedy asi 24000, což dělá asi 2000 měsíčně. Z tohoto příjmu musí zaplatit daně. Společně se státním důchodem tak dosáhne svého původního příjmu 3333 dolarů měsíčně ve svých 63 letech.

Když začne pomýšlet na důchod až ve 43 letech, při dvou stovkách spoření měsíčně dosáhne v 63 letech po 20 letech spoření jen na těch 170000, ze kterých si může platit 4% ročně, to je asi 680 dolarů měsíčně. Může vybírat více než 4%, ale riskuje, že mu peníze dojdou dříve, než zemře.

K dosažení 1 miliónu dolarů za 40 let spoření při výnosu 6.3% by potřeboval šetřit 300 dolarů měsíčně s příspěvkem zaměstnavatele 150 dolarů. Samozřejmě, pokud zaměstnavatel nepřispívá nic, musel by spořit celých 450 měsíčně.

Penze od zaměstnavatele. Pomalu se vytrácí, byla pro firmy drahá a postupně je nahrazována účty 401(k). Zaměstnanci firem, které penzi nabízejí nebo nabízely, a kteří odpracovali více než 10 let mají nárok na penzi, kterou si mohou nechat platit i od 55 let věku (pravidla se liší). I firmy, které zbankrotovaly, musí tento závazek dodržet, věřitelé nemají k penězům na jejich penzijním fondu přístup. Výše této penze se liší, obecně je blízká státnímu systému, akorát peníze na ni dává zaměstnanci firma, jako ocenění navíc k platu.

Anuita. Jakési pojištění pro případ žití „příliš dlouho", kdy může nastat situace, že zaměstnanec spotřebuje všechny své úspory na důchod...a stále žije. Anuita funguje velmi podobně jako státní důchod nebo firemní penze. Jednoduše řečeno, člověk se může rozhodnout zaplatit pevnou ušetřenou částku finanční instituci, která se zaváže mu do konce života platit měsíčně dohodnutou sumu. Tento produkt je na můj vkus příliš komplikovaný a také mám rád peníze pod vlastní kontrolou, ale lidé ho poměrně hojně využívají.

Práce do smrti. Dobrovolná a nedobrovolná. Loni nám zemřel ve svých 94 letech místní zahradník. Měl dům blízko zahradnictví, každý den tam byl. Těžkou práci dělali jiní, on udržoval dobrou náladu, konzultoval, zaléval, užíval si to. Dámám přidal jako pozornost kytku, případně si s nimi zatančil, když hrála v rádiu příhodná píseň.  

Naproti tomu vidím seniory v některých supermarketech přivydělávající si k důchodu, protože musí. Osud každého jednotlivce je unikátní a těžko tady zobecňovat, zda je chyba v systému nebo se do této situace dostali vlastní finanční nezodpovědností. Většina lidí to jednoduše dříve nebo později zapíchne a jde do penze. Hlavně ať jim co nejdéle slouží zdraví.

Další články podobného charakteru o zdravotnictví, škole, soudech, daních v USA jsou na blogu v záložce Přátelé se mě ptají.