Jižní Louisiana. Těžký průmysl, vedro, bažiny, Cajuni
Bažinatá země u pobřeží Mexického zálivu a kolem dolního toku řeky Mississippi v nehostinných končinách jižní Louisiany je lemována rafinériemi ropy a chemičkami. Život tam nemůže být odlišnější než můj a stejně, nebo možná právě proto, se na projekty do Louisiany vždycky těším. Na dobré kořeněné jídlo a na práci s Cajuny.
Cajun (výslovnost: kejdžn) je potomkem Francouzů vytlačených v 18. století z Kanady. Našel si domov v bažinách Louisiany. Etnická skupina Cajunů čítá necelý milión lidí v jižní Louisianě a asi sto tisíc v Texasu. Loví aligátory, věnují se chovu krevet a raků, pracují v místních průmyslových komplexech. Úžasně vaří. Mají svůj styl hudby. Žijí v domcích kolem močálů, své mrtvé pochovávají v hroudách nad bažinou.
Práce v průmyslových komplexech v Louisianě není pro citlivky. Šest měsíců v roce nesnesitelná vedra při vlhkosti blížící se 100%, hurikány, tornáda, záplavy, práce s nebezpečnými chemikáliemi, opravy ve výškách na destilačních kolonách v oblecích pokrývajících celé tělo.
Dnes tam dorazili chytrolíni ze severu ukázat, že vyšší stupeň spolehlivosti a automatizace zvyšuje bezpečnost, produktivitu a ziskovost. „Vaše fabrika bude víc vydělávat, tudíž budete mít větší jistotu práce a výdělku. A nic vás to nestojí, jen naučit se pár nových tlačítek.“
„A musí to být?“ ptá se opatrně operátor Armand při debatě o novotách v řízení „jeho“ části fabriky. Stodvacetikilová temperamentní Geraldína mává metrovým pravítkem a jasně deklaruje fyzický trest pro každého, kdo vyvede její destilační kolonu z jí nastavených provozních parametrů. Gaston má starost, zda ještě večer stihne zkontrolovat pasti, případně ulovit večeři. LeRoy si prohlíží katalog zbraní.
Mezitím destilační kolonou vytékají dolary na skládku a ekologie pláče. Cílem projektu je snížit únik cenných chemikálií, přesněji dodržovat optimální nastavení.
Polovinou úspěchu je zkamarádit se, pak už jde všechno víceméně samo. Lidi z bažin nezajímá moje CV, počet let strávených studiem, počet hodin strávený výpočty, programováním a matematickými simulacemi nového řízení jejich destilace. Uvažují po svém.
Je třeba jim jen vysvětlit, jak to celé bude fungovat a musí jim to dávat smysl. Nic víc, nic míň. Prezentuji se vizitkou bez akademického titulu, na sobě staré pracovní džíny a boty pro štěstí, které nosím na projekty jako je tento.
Gaston vypráví, jak jel loni pomáhat do Houstonu zaplaveného po hurikánu Harvey. Spolu se stovkami dalších Cajunů zapřáhl za auto svoji loďku a jel, jak trefně říká, „zachaňovat životy“. Vzal si na to dovolenou. Lidé mu cestou dávali peníze. Říkali mu, že je může buď dát zachráněným lidem anebo je třeba prochlastat za to, že pomáhá.
Manažeři jsou tady nepříjemní, přísní, ale časem, jak se seznamují s tím, co děláme, nás vcelku nechávají pracovat. Pro mě jsou klíčoví elektrikáři. Kupujeme jim každý den na snídani koblihy. Dělají to, co neumíme my a potřebujeme, aby to udělali dobře a spolehlivě.
Začínáme testovat. Geraldína povoluje zvýšit průtok ze 4000 na 4010 barelů za den. My bychom potřebovali s tím hnout aspoň o sto, aby bylo jasné, kde jsou regulační meze. Geraldína si bere na pomoc pravítko a nepovoluje ani litr navíc. Čekáme na noční, kdy má službu LeRoy a ten dovolí všechno. Alarm je tak jako tak až na 4200, ale jsme opatrní, nezneužíváme důvěry.
Cajun LeRoy má podle jednoho arogantního manažera „inteligenci pantofle“, ale jak už to tak bývá, zjišťujeme, že to neznamená, že je blbec. Přesně naopak. Chemičku má prolezlou, ví o ní všechno a uprostřed noci nám sděluje tajemství, na co si musíme dávat pozor a co si můžeme bez strachu dovolit. Který měřák jak funguje a co je třeba udělat, když vypadne. Informace vyvažované zlatem, v našem případě další dávkou koblih.
Armand na oběd přinesl aligátoří steak, krevety, červené raky a špinavou rýži (dirty rice). Zítra bude jambalaya, což je také jídlo chudých, rýže smíchaná se vším, co dům dal, krevetami, louisianskými klobáskami, kousky kuřete. Jambalaya mívá červenou barvu, špinavá rýže byla smísená s mletým masem a kuřecími játry. Hustou polévku gumbo donese Geraldína.
Sedíme a klábosíme o životě. Povídají o tom, jak nikoho nezajímají a jak se naučili v tomto kraji postarat se sami o sebe. Jak na ně lidi z velkých měst hledí s povýšenou nadřazeností a nechápou, že mezi New Yorkem a Kalifornií je kus země, kde také někdo žije.
Nová automatizace už běží, Geraldína zbledla, když přebrala směnu s nastavením 4125 barelů a teplotami, za které v minulosti trestala ranami pravítkem přes prsty. Postupně si zvyká a nedovoluje novou hodnotu měnit o více než 5 barelů, pod pohrůžkou trestu. Přebírá velení a zodpovědnost. Přinesla slíbenou polévku.
Sbíráme data a připravujeme prezentaci výsledků pro vedení chemičky. Netěším se na to, jsem lehce nervózní. Jsme ale dobře připraveni, dotahujeme formality, dokumentaci o změnách, materiály pro zaškolení obsluhy, věci týkající se bezpečnosti.
Prezentace je přichystaná, courají se manažeři, procesní inženýři a zástupci obsluhy v čele s LeRoyem a Armandem. Manažeři listují v materiálech, něco si poznamenávají. Zjišťuji, že jsem na svůj počítač nepřenesl část dat, tak podávám Armandovi prázdnou flešku, ať mi je tam hodí.
„Jasně,“ Armand okamžitě startuje k systému a vrací se za chvilku s daty. Mezitím jsou všichni připraveni vyslechnout si detaily o projektu a formálně odsouhlasit výsledky.
Zadýchaný Armand mi předává flešku. „Jsou tam všechna data?“ ptám se bez jakéhokoli tušení o tom, co příjde.
„Jo, ale musel jsem smazat všechno porno, cos tam měl,“ informuje se širokým šibalským úsměvem Armand a viditelně očekává aplaus.
Neartikulovaný řehot přerušuje po minutě ředitel fabriky. Odhazuje fascikl s dokumentací, otírá si zpod brýlí slzy, najednou ho zajímají nejdůležitější věci: „Kolikrát jsi dostal od Geraldíny pravítkem? Donesla vám gumbo? Vyzkoušeli jste Armandovu špinavou rýži? Ukázal vám LeRoy chemičku? A pospěšte si, teď nemám moc času, potřebuju zajet zkontrolovat pasti. Podepsat můžeme všechno u večeře.“ U večeře, na kterou jsou zváni všichni.
Karel Stryczek
Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji
Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.
Karel Stryczek
Byl to vůdce všech myší
Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.
Karel Stryczek
Babiččin recept dobyl Ameriku
Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
Karel Stryczek
Komu vadí indiánské motivy ve školách
„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.
Karel Stryczek
Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.
Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?
Karel Stryczek
Poslal jsem po letech balík, který byl nemilosrdně zdaněn
Podmínky cestování jsou stále všelijaké, proč tedy aspoň neudělat radost spřízněným duším malou pozorností, která vyloudí v této bláznivé době úsměv na tváři a vzpomínku na skoro zapomenutého strýčka.
Karel Stryczek
Povýšen na teenagera a vtáhnut do problému úzkostlivého rodičovství
„Naši by měli méně koukat na TV,“ zamyslel se jeden šestnáctiletý tvor. „Telka je ještě OK, ale zprávy by jim měli zakázat,“ doplnil druhý. Když mě viděl, zatrnulo mu.
Karel Stryczek
Konečně tunel pod Atlantikem
Lidstvo od nepaměti touží překlenout moře, spojit kontinenty. V soutěži o nejlepší návrh propojení Evropy se Severní Amerikou zvítězil projekt tunelu, jehož realizaci má na starosti Světová nadace tunelářů World Tunnel Foundation.
Karel Stryczek
Souboje a potyčky v pestrobarevné společnosti. Privilegovaní vedou na body
Diverzifikace obyvatelstva přirozeně přináší rozdíly v prioritách, které jsou dané rodinným prostředím, vlastními zkušenostmi a kulturním dědictvím daným regionem, migrací a zvyky předávanými napříč generacemi.
Karel Stryczek
Nebojte, zlomí se to
Nakazil jsem se už dávno. Americkým optimismem. Tou jejich touhou se vším si poradit. Když si neporadím já, když mě to semele, poradí si jiní. A moje země na tom bude zase dobře.
Karel Stryczek
Dobrá vláda má nastavovat podmínky fungování, ne zakazovat a přikazovat
Opakované plošné zavírání škol, obchodů, hotelů, restaurací a služeb nepřineslo nikde na světě lepší výsledky v porovnání s jasně nastavenými podmínkami, za jakých je možno mít trvale otevřeno a opatrně fungovat.
Karel Stryczek
Bezpečná prezenční výuka dosažená polovojenským režimem a disciplínou
K zajištění nulového přenosu infekční nemoci ve škole s tisíci studenty nestačí nasadit roušky a otevřít. Účinná pravidla provozu připomínají spíš vojnu než školu, ale mladí mohou být spolu. Už jen to stojí za vynaložené úsilí.
Karel Stryczek
Pohřební nálada na prezidentské inauguraci
Formální převzetí moci v USA proběhlo v kruhu rodinném za přítomnosti přátel, několika desítek či stovek pozvaných funkcionářů, soudců Nejvyššího soudu, tří celebrit a desítek tisíc ozbrojenců chránících jejich bezpečnost.
Karel Stryczek
Emigrace ze spojených států socialistických
Socialistické sny demokratických všeználků, kteří řídí americká velkoměsta se jaksi nedaří přetavit ve voličům slíbený ráj. Střední třída balí saky paky a migruje za čerstvým vzduchem směr svobodnější venkov.
Karel Stryczek
Vánoční stromeček od pana Stříbrného
Na Shawnee Trail Christmas Tree Farm lehce padá prosincový sníh. Pan Stříbrný sklízí plody roční práce. Vánoční stromky letos mizí z farmy rychleji než obvykle, našinci v Severní Americe si vyměňují recepty na vánoční „kolache“.
Karel Stryczek
Opatření proti infekční nemoci: Proč regulace nestabilního PSA nemůže fungovat
Teorie regulace praví, že vytvořené skóre PES, které popisuje stav šíření epidemie, nelze regulovat. PES relativně dobře popisuje stav a vývoj šíření, ale nemůže za to, že je neregulovatelný. Ukážeme si, proč tomu tak je.
Karel Stryczek
Sedmá velmoc přestala aktivně bránit demokracii a spravedlnost
Kde jsou ty časy, kdy na každém šprochu bylo pravdy trochu. Jen se něco šustlo a všechny mediální domy se slétly jako draví ptáci nad raněnou kořistí, aby nezávisle jeden na druhém hledaly, kolik pravdy na tom šprochu fakt je.
Karel Stryczek
Opatření proti infekční nemoci: polovičatost, chaos nebo zlatá střední cesta?
Optimalizace je matematická, podvědomě hojně využívaná, leč málo srozumitelná metoda hledání tak zvané zlaté střední cesty, kompromisu. Může vypovídat i o tom, jak moc si ceníme lidského života.
Karel Stryczek
Zatěžkávací zkouška americké demokracie
Americká demokracie prošla dalším testem své odolnosti posílena o novou zkušenost z předchozích čtyř let a volbami v chaotické době diktované zdravotní krizí.
Karel Stryczek
Buran nebo inteligent?
Jsem Karviňák, jsem Pražák, jsem Američan. Na školách jsem strávil dvacet let života. Nejlíp se cítím mezi svými v kdysi zakouřené čtyřce, po jejíž návštěvě hrozně smrdělo oblečení a kde nedávno štamgastům u pivka kouřit zakázali.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2549x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.