Oněměli jsme díky nemožnosti se korektně vyjádřit
Usedli jsme s kolegyní v lokální příjemné restauraci. Kolegyně je Indka, vzali jsme ji do firmy loni přímo ze školy. V Americe pobývá necelé tři roky. Povídala mi mimo jiné o tom, jak ji díky jejímu vzhledu častěji a důkladněji kontrolují na letištích a jak někdy cítí odstup většinové populace.
Usměvavá servírka nám nabídla nápoje, já jsem si objednal pivo, kolegyně limonádu. Servírka byla pěkný cvalík. Střízlivě odhadované míry 120-120-120, výška 165, černoška. Popřála nám hezký večer, ať se nám u nich líbí a pomalým krokem odešla pro nápoje.
S kolegyní jsme od příjezdu vtipkovali. Vtom se u našeho stolu zjevil vyšňořený číšník atletické postavy, výřečný, takový Eddie Murphy v nejlepších letech. Rovněž s úsměvem se zeptal, co chceme pít. Řekli jsme mu, že již máme objednáno. Zaskočeně se zeptal, u koho jsme si objednávali a nepříjemně se zamračil.
„U vaší kolegyně, byla tady před chvílí.“
„U které kolegyně?“ zajímalo ho.
„Představila se, ale nezachytili jsme její jméno.“
„Jak vypadala?“ nedal se odbýt.
Rozhlédl jsem se po restauraci, jestli není někde nablízku. Kolem samé bělošky, blondýny. Jinými slovy, jednoznačný popis se přímo nabízel: hledaná osoba byla „afroameričanka menší silnější postavy“. Jenomže s takovým formálním jazykem by mě v Alabamě mohl poslat někam.
Přeměřil jsem si tazatele. Něco mu nehrálo. Tvářil se najednou přísně a suverénně, v duchu jsem ho povýšil na manažera v restauraci. Určitě je to bodrý jižanský flegmoš, ale co když se z něj vyklube zanícený aktivista nebo ho třeba nechala holka a je kvůli ní naštvaný na všechny seveřany v jeho teritoriu.
Hledal jsem vhodná slova. „Malá tlustá černoška“ to též nejde, to nemůžu vyslovit. Kolegyně Indka najednou stejně jako já zarytě mlčela a koukala na mně. Jak jí pusa jela celý večer, najednou ticho.
Snažil se nám pomoci: „Měla vlasy svázané do copu?“
Cop? Paměť mě zklamala a účesy v mém světě nejsou tím prvním, co by poutalo moji pozornost. A hlavně teda cop pro mě nebyl hlavním identifikačním znamením oné osůbky. Kolem nás pobíhaly aspoň tři copaté blondýny.
Možná moje kolegyně pomůže a rozpovídá se. Obracím se na ni: „Měla cop nebo svázané vlasy?“ Mladá Indka mlčí, copu si stejně jako já nevšimla. Sklopí oči, nervózně se zavrtí u stolu a popotáhne svoji vlastní hřívu, která jí padá kolem ramen až do klína.
„Nevíme,“ zmohl jsem se na odpověď ohledně toho copu.
Ujistili jsme ho, že máme objednáno. Že se jeho kolegyně brzy s nápoji objeví.
„OK, hezký večer,“ a odešel.
Tím by to pro mě skončilo, jenže teď najednou spustila moje kolegyně svoji vyřídilku.
„Teda jsem byla zvědavá, co mu odpovíš. Hledala jsem slova a žádná jsem nenašla. Pěkně se mohl naštvat, kdybychom mu popsali, jak vypadala. Co myslíš?“ konstatovala trefně a suše.
„Já jsem též hledal slova,“ na což jsme si nad stolem plácli a rozesmáli se. Kromě toho, že jsme přemýšleli jako jeden a že možná o nic nešlo, se mi ale hlavou honí i to, co by mohlo nastat, kdyby se naštval a zároveň byl ozbrojen, jako hodně lidí tady.
„To je hrozné, že?“ ona na to. „Kdyby aspoň byla třeba jako on,“ spekuluje.
„Jak to myslíš?“
„Třeba kdyby byla vysoká nebo štíhlá... aspoň jedno z toho, to by už pak šlo říct. Anebo běloška.“
Ano, korektně popsat a neurazit ženství ani rasu jazykem přijatelným na území Alabamy se ukázalo v krátkém časovém okně jako neřešitelný problém pro chlapa v letech z Česka i pro mladou ženu z Indie se zkušenostmi s rasovými předsudky, tváří v tvář vcelku konfrontačně vypadajícímu postoji neznámého člověka.
Nenašli jsme slova, přešli jsme to celé mlčením a až pak, v úkrytu soukromé přátelské konverzace, rozebrali s jakýmsi trpkým černým humorem naše dilema.
My „seveřani“ z Ohia, původem z Česka a z Indie, jsme možná nasadili autocenzuru zbytečně, omámeni a ovlivněni společenským prostředím, které nedovoluje vyslovit jednoduchý popis osoby. Popis s potenciálem někoho citlivého urazit.
Během večera jsme opětovali úsměvy a ocenili velmi příjemnou a dobrou večeři několika dolárky navíc naší milé obsluze s dlouhými vlasy vzadu staženými gumičkou.
Alabama, 10.7.2018. Ilustrace Luboš Zimniok.
Karel Stryczek
Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji
Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.
Karel Stryczek
Byl to vůdce všech myší
Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.
Karel Stryczek
Babiččin recept dobyl Ameriku
Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
Karel Stryczek
Komu vadí indiánské motivy ve školách
„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.
Karel Stryczek
Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.
Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?
Karel Stryczek
Poslal jsem po letech balík, který byl nemilosrdně zdaněn
Podmínky cestování jsou stále všelijaké, proč tedy aspoň neudělat radost spřízněným duším malou pozorností, která vyloudí v této bláznivé době úsměv na tváři a vzpomínku na skoro zapomenutého strýčka.
Karel Stryczek
Povýšen na teenagera a vtáhnut do problému úzkostlivého rodičovství
„Naši by měli méně koukat na TV,“ zamyslel se jeden šestnáctiletý tvor. „Telka je ještě OK, ale zprávy by jim měli zakázat,“ doplnil druhý. Když mě viděl, zatrnulo mu.
Karel Stryczek
Konečně tunel pod Atlantikem
Lidstvo od nepaměti touží překlenout moře, spojit kontinenty. V soutěži o nejlepší návrh propojení Evropy se Severní Amerikou zvítězil projekt tunelu, jehož realizaci má na starosti Světová nadace tunelářů World Tunnel Foundation.
Karel Stryczek
Souboje a potyčky v pestrobarevné společnosti. Privilegovaní vedou na body
Diverzifikace obyvatelstva přirozeně přináší rozdíly v prioritách, které jsou dané rodinným prostředím, vlastními zkušenostmi a kulturním dědictvím daným regionem, migrací a zvyky předávanými napříč generacemi.
Karel Stryczek
Nebojte, zlomí se to
Nakazil jsem se už dávno. Americkým optimismem. Tou jejich touhou se vším si poradit. Když si neporadím já, když mě to semele, poradí si jiní. A moje země na tom bude zase dobře.
Karel Stryczek
Dobrá vláda má nastavovat podmínky fungování, ne zakazovat a přikazovat
Opakované plošné zavírání škol, obchodů, hotelů, restaurací a služeb nepřineslo nikde na světě lepší výsledky v porovnání s jasně nastavenými podmínkami, za jakých je možno mít trvale otevřeno a opatrně fungovat.
Karel Stryczek
Bezpečná prezenční výuka dosažená polovojenským režimem a disciplínou
K zajištění nulového přenosu infekční nemoci ve škole s tisíci studenty nestačí nasadit roušky a otevřít. Účinná pravidla provozu připomínají spíš vojnu než školu, ale mladí mohou být spolu. Už jen to stojí za vynaložené úsilí.
Karel Stryczek
Pohřební nálada na prezidentské inauguraci
Formální převzetí moci v USA proběhlo v kruhu rodinném za přítomnosti přátel, několika desítek či stovek pozvaných funkcionářů, soudců Nejvyššího soudu, tří celebrit a desítek tisíc ozbrojenců chránících jejich bezpečnost.
Karel Stryczek
Emigrace ze spojených států socialistických
Socialistické sny demokratických všeználků, kteří řídí americká velkoměsta se jaksi nedaří přetavit ve voličům slíbený ráj. Střední třída balí saky paky a migruje za čerstvým vzduchem směr svobodnější venkov.
Karel Stryczek
Vánoční stromeček od pana Stříbrného
Na Shawnee Trail Christmas Tree Farm lehce padá prosincový sníh. Pan Stříbrný sklízí plody roční práce. Vánoční stromky letos mizí z farmy rychleji než obvykle, našinci v Severní Americe si vyměňují recepty na vánoční „kolache“.
Karel Stryczek
Opatření proti infekční nemoci: Proč regulace nestabilního PSA nemůže fungovat
Teorie regulace praví, že vytvořené skóre PES, které popisuje stav šíření epidemie, nelze regulovat. PES relativně dobře popisuje stav a vývoj šíření, ale nemůže za to, že je neregulovatelný. Ukážeme si, proč tomu tak je.
Karel Stryczek
Sedmá velmoc přestala aktivně bránit demokracii a spravedlnost
Kde jsou ty časy, kdy na každém šprochu bylo pravdy trochu. Jen se něco šustlo a všechny mediální domy se slétly jako draví ptáci nad raněnou kořistí, aby nezávisle jeden na druhém hledaly, kolik pravdy na tom šprochu fakt je.
Karel Stryczek
Opatření proti infekční nemoci: polovičatost, chaos nebo zlatá střední cesta?
Optimalizace je matematická, podvědomě hojně využívaná, leč málo srozumitelná metoda hledání tak zvané zlaté střední cesty, kompromisu. Může vypovídat i o tom, jak moc si ceníme lidského života.
Karel Stryczek
Zatěžkávací zkouška americké demokracie
Americká demokracie prošla dalším testem své odolnosti posílena o novou zkušenost z předchozích čtyř let a volbami v chaotické době diktované zdravotní krizí.
Karel Stryczek
Buran nebo inteligent?
Jsem Karviňák, jsem Pražák, jsem Američan. Na školách jsem strávil dvacet let života. Nejlíp se cítím mezi svými v kdysi zakouřené čtyřce, po jejíž návštěvě hrozně smrdělo oblečení a kde nedávno štamgastům u pivka kouřit zakázali.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2549x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.