Dva monokulturní americké pohřby

Amerika se nedávno rozloučila s velikány politiky a kultury Johnem McCainem a Arethou Franklin. Na jednom pohřbu bílá garnitura vyvolených a Obamovi, na druhém bojovníci za rovnoprávnost černochů a Clintonovi.

Senátor John McCain byl patriot, o kterém každý věděl, za čím si stojí, za co bojuje a od kterých zásad neuhne. Když jakéhokoli amerického politika nazývají komunisti a jim podobné kreatury „válečným štváčem“, jedná se o jasné znamení, že dělá něco hodně dobře. Na základě toho ho lidi mohli volit nebo nemuseli. Věděli přesně, koho volí nebo koho odmítají. Své rozloučení sám pečlivě připravil a naplánoval jako politické poselství.

Nad rakví senátora se semkli volení i nevolení washingtonští vyvolení z republikánského i demokratického tábora. Na přání zemřelého chyběl soptící hlavní vysoušeč bažin z Bílého domu, naneštěstí pro ně zvolený a plnící své sliby. Na víkend byl vykázán z hlavního města. Zastupovala ho dcera Ivanka s manželem. Při rozloučení nechyběla senátorova matka ve věku 106 let ani Clintonovi, kteří přiletěli z pohřbu Arethy Franklin. 

Dva nejtvárnější prezidenti moderní historie země, demokrat Obama a republikán Bush mladší, byli vyzváni k přednesení projevů. Vsadím se, že si je ani sami nenapsali, jen je přečetli. Jako obvykle. Za svého prezidentství toho moc ze svých hlav neřekli. Kázali jen to, co jim předepsali nevolení loutkoherci a schválili zkušení političtí matadoři v Senátu, včetně Johna McCaina.

Co na tom, že během jejich prezidentování země zapadla do dvou nekonečných válečných konfliktů a že každý z nich zdvojnásobil státní dluh, to jest za jejich 16 let v úřadu zaťali sekeru na čtyřnásobek dluhu zděděného po prezidentu Clintonovi. Co na tom, že po Reaganovi a Clintonovi došlo na to, že moc si upevnili zákulisní nikým nevolení hráči. Co na tom, že John McCain celou tu dobu seděl v Senátu.

Svět by asi vypadal trochu jinak, kdyby John McCain vyhrál v souboji a Barackem Obamou v roce 2008 prezidentský úřad. Lidé byli už tehdy naštvaní na politiku ve Washingtonu a volili slíbenou změnu, která se ale s Obamou nedostavila. Museli si počkat do roku 2016 a zkusit to znovu. Tato skutečná změna ale staré sumce rochnící si v bažinách hlavního města děsí, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost.

Podíl bělochů a černochů na obou pohřbech odrážel obraz rozdělené společnosti, ukázal celému světu realitu navzdory kázané jednotnosti, rovnosti a bratrství. Bělochy abyste lupou hledali na detroitské pietě divy, stejně jako černochy na washingtonském pohřbu senátora. Jak už to bývá, na pohřbech se zas všichni vybarvili ve své skutečné podobě.

Na pohřbu Arethy Franklin zazněla z úst baptistického kněze věta o nutnosti „pozvednutí naší rasy“ (let’s lift up our race). V první řadě hostů seděl antisemitistický vůdce náboženského seskupení Nation of Islam (NOI) neboli „islámského národa" Louis Farrakhan. Hned vedle Al Sharpton, Jesse Jackson a Bill Clinton, kritizovaný v médiích za sdílení scény s Farrakhanem. Farrakhanovy výroky o nutnosti konce bílého muže a obviňování židů z teroristických útoků 11.9.2001 není třeba připomínat.

Pastor Ellis ovinul na hlavním pódiu svou paži kolem boku zpěvačky Ariany Grande a zabořil své prsty do jejího pravého prsu. Viditelně překvapená zpěvačka se dlouhé vteřiny snažila z nepříjemného a nečekaného „obejmutí" vykroutit. K tomu si vysloužil kritiku za nejapný žert narážející na její původ. Na odlehčení atmosféry prohlásil, že mu její jméno na seznamu účinkujících znělo jako nový pokrm na jídelníčku řetězce s mexickým jídlem Taco Bell. Trapas dovršuje fakt, že zpěvačka má italské kořeny, nikoli hispánské, jak by se ze jména mohlo usuzovat. Sama Ariana se pak stala terčem kritiky za nepřiměřeně krátké černé šaty.

Jesse Jackson ocenil činy demokrata Billa Clintona a zopakoval zmínku o něm jako „prvním černošském prezidentu USA". Vskutku moudro hodné připomenutí na pohřbu nezapomenutelné umělkyně.

Smutný to byl pohled na pozůstalé nesahající oběma zesnulým ani po šňůrky bot a přihřívající si před kamerami svoji politickou polívčičku. Dcera Johna McCaina si neodpustila narážku na hlavní slogan současného prezidenta: „Amerika nemusí být znovu skvělá. McCainova Amerika byla vždy skvělá," hřímala se slzami v očích. Na pohřbu Arethy Franklin by určitě našla soustrast se ztrátou milovaného otce, ale upřímný souhlas s tímto poselstvím asi těžko.

Snad jen Stevie Wonder za potlesku moudře parafrázoval prezidentův slogan: „Potřebujeme udělat lásku zase skvělou..." (We need to make love great again). Ano, potřebujeme.