Nesmyslné plnění povinností, vždy v rámci zákona

K nucení k nesmyslnému plnění povinností, balamucení mysli a sekýrování je živná půda na vojně, ve vedení velkých firem a ve všech parlamentech a vládách světa, včetně USA, Česka i v rodících se Spojených Bruselských Emirátech.

Jedna věc je uplatňování práva a spravedlnosti, druhá věc je bezhlavé ohánění se zákony a řády kdykoli je to pro někoho výhodné. 

Na vojně. Jako četař Československé armády jsem před více než čtvrtstoletím párkrát sloužil jako dozorčí posádkové ubytovny, kde jsem v haptáku vítal lampasáky, uklízel pokoje a udržoval všechny nepřišroubované věci v recepci v pravých úhlech. Sloužil jsem i v den, kdy přijel na inspekci posádky a na ubytovně se ubytoval generál z Prahy. Před příjezdem generála mě přišel zkontrolovat můj nadřízený major a zjistil závadu: kniha návštěv ležela na stolečku v recepci místo u okénka při vstupu do budovy. Závadu jsem okamžitě odstranil přesunutím knihy návštěv na místo, které opravdu vyžadoval řád ubytovny paragraf 12, odstavec 3, písmeno dé. Pak mě přijel zkontrolovat s majorem i velitel posádky, plukovník. Zpéroval mě za to, že přece když přijede generál, nemůže být kniha návštěv první věc, kterou spatří. Nejdříve se zasalutuje, nahlásí, že se nic zvláštního neděje a pak se slavnostně zapíše do knihy, která mu bude pořadovým krokem přinesena. Neměl jsem ani koule, ani důvod mu připomínat paragraf 12, odstavec 3, písmeno dé řádu ubytovny. Bylo mi to jedno. Knihu jsem přesunul zpět na recepční stolek a zarovnal do pravého úhlu na roh stolku, rovnoběžně s pérem.

A pak konečně dorazil generál v doprovodu plukovníka a majora. Zahlášení dopadlo v pořádku, pak začal generál úřadovat: „Kde je kniha návštěv? To tady mám bydlet načerno?“ Poklusem jsem doručil knihu k zápisu, položil ji na okénko a generál se zapsal. Ostrým zrakem si přeměřil plukovníka a zpéroval ho za to, že kniha návštěv byla příliš daleko a že on nemá čas čekat na nějakého četaře, až s ní doběhne. Plukovník okamžitě nařídil knihu na okénku ponechat, dal rozkaz majorovi a major mně. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Generál si všiml, že taková šarže jako četař slouží místo velení jednotce či práci s technikou na recepci v ubytovně. Nejednou stál v haptáku plukovník: „Pane plukovníku, vy snad máte dostatek četařů, že tento tady jezdí s hadrem po linoleu a desinfikuje hajzly? A vůbec, co tady dělá tento major?“ Stojíme v pozoru, kontroluji své emoce a užívám si situaci. „Major slouží jako dozorčí posádky a má povinnost dozorčího ubytovny dvakrát za službu zkontrolovat,“ nezmůže se trojhvězdičkový lampasák na lepší odpověď. „Takže četař šůruje a major ho chodí kontrolovat!“ zahřměl generál a bylo po audienci. Byl jsem posledním četařem ve službě. Od následujícího dne šůrovali vojíni, kniha ležela na okénku, kdykoli jsem šel kolem. Připadlo mi jednodušší, kdyby prostě přijel, vyzvedl si klíče, zapsal se a šel na pokoj. (Příběh z vojny jsem mírně obměnil, abych nevyzradil vojenské tajemství a neohrozil tím bezpečnostní situaci v zemi.)

Ve vedení České republiky. Stejným způsobem jako plukovníci a majoři na vojně, proplouvají jednacími řády a zákony parlamentní starousedlíci znalí procedur, práv a povinností, kteří udělají z každého normálního člověka naivku a vola. Buď ho svými znalostmi řádů a nadřazeným chováním ztrapní a odstaví na vedlejší kolej, anebo ho vcucnou do svého vortexu a nepustí. Kdo se nechová podle těchto (ne)řádů, toho parlamentní tělo vyloučí jako nechtěný voličem čerstvě transplantovaný orgán. Selský rozum je vytěsněn bezduchou buzerací. Známé tváře „tradičních stran", nejobratnější a nejnechutnější české rétory dnešní doby ani nemusím jmenovat. Zkušeně manévrují na parlamentní půdě bez jakékoli přidané hodnoty pro naši zemi. Tento výkvět bez vize, ale se znalostí systému, znechucuje každého, včetně prezidenta republiky. Prezident může na obranu tak akorát zamávat holí. Podle Ústavy má pouze úřadovat, podepisovat a pokud možno nevyjadřovat svůj názor. Ale aspoň zamával na premiéra stojícího s fasciklem podpaží a ústavním větrem v zádech. Jak mi to připomnělo tu knihu návštěv! Byl to trapas, ale pobavil mě. Akorát by prezident mohl tou holí zamávat i dál na východ svým komunistickým vzorům ve stabilizaci společnosti a odpustit si urážky, tedy bonmoty, o likvidaci nepohodlných. Nemůže na premiéra, tak si sám zašikanuje jinde. Komunista zase chytře kope do NATO kudy chodí a předhazuje imperialistické choutky USA, protože ví, že členství naší země v NATO je jistota, že on zůstane daleko, hóóódně daleko od válu na věčné časy. Ve Varšavské smlouvě byla jistota, že u válu na věčné časy zůstane, jenže tato se na věčnost odporoučela.

V Kongresu USA. Podlý postup volí v USA socialistka ze San Franciska Nancy Pelosi, stále ještě vydýchávající kocovinu z potupné listopadové porážky jejího prezidentského stranického koně, přesněji řečeno kobyly. Její kolega v Senátu a bývalý prezidentský kandidát Bernie Sanders, který své novomanželské líbánky strávil v roce 1988 v Sovětském Svazu, aktivně asistuje. Na opačné straně spektra konzervativní republikánská pánbíčkářská klika. Naštěstí mezi pakárnou ve Washingtonu plnící si svou povinnost ochrany demokracie v USA hledáním ruského špeha v Bílém domě a San Franciskem je 2850 mil (4600 km) normální Amerika. Svobodná, svobodomyslná, starající se o sebe, o prosperitu. Amerika lidí milujících svoji zemi. Běda kdyby se psalo a mluvilo o nich! Nepotřebují ani nároky na různé služby a výhody tlačené 76letou socialistkou a jejími poskoky ani cestu k bohu skrze nějakou čajovou stranu lidí myslících jen na svůj prospěch a využívající víru k prosazování ideologie a získávání peněz na kampaně. Pošramocené reputaci Nancy nepomáhají ani spřátelená média CNN a NBC, poslušně si plnící své povinnosti s 93% zpráv negativních vůči prezidentovi, ani ostatní mediální domy s jejich stále krásnými 80% proti Trumpovi (statistika zveřejněna na FOX News, já jsem na CNN ještě nic pozitivního o prezidentovi neslyšel, tak nevím, kde našli těch 7%). Farmáři v Ohiu i Iowě si cestu k víře a ke svobodě najdou bez nich i bez Nancy. Stejně tak i farmáři v Kalifornii, ale ty bude Nancy ještě chvíli dusit, než ten stát zase zbankrotuje.

Firma jako řešení? Těžko. Vzpomínám na další dávnou historku, kdy spolupracovník obešel celé vedení podniku, všechny náměstky i ředitele, aby odsouhlasili projekt. Probral s nimi přínosy projektu z očí do očí, projekt se jim všem líbil. Individuálně ho všichni schválili a slíbili podporu při formálním zasedání vedení, které mělo vést ke schválení investice. Chybělo tedy pouze formální schválení...ke kterému nedošlo. Jak se všichni jinak normální lidi sešli a vytvořili mocenskou skupinu, všechno se zvrtlo a jen jeden z nich vágně utrousil, že by o projektu měli aspoň jednat. Ostatní se podle jednacího řádu shodli na okamžitém zamítnutí. Nešlo jinak, projekt nesplňoval pár formálních kritérií a byla porušena interní pravidla schvalovacího procesu. Kdyby projekt, který nebyl z jejich hlav, byl nakonec ještě i úspěšný, někdo nový by se pak mohl šplhat na jejich místa... Kolega z firmy nakonec samozřejmě odešel, nechtěný orgán inovace procesu byl z těla vytěsněn.

Takže ze státu jako firmy nebude též nic. Socialista manévruje líp než jakákoli firma, i když momentálně za své manévrování platí. Komunista bude ještě nějakou dobu prudit, po stopách Uljanova ho na Sibiř poslat nelze, ze státu neproduktivního zaměstnance nevyhodíš. Pravice konkurenci nenávidí, ale asi ráda s ní přistoupí ke korytu, když na to příjde. Vlastně u koryta v pohodlné opozici sedí. Brusel si bude stále hřát na prsou blízkovýchodního ideologického hada a sekýrovat v rámci zákona selský rozum. Bude terorizovat své obyvatelstvo ukrajováním svobod a když mu dojdou argumenty, obviní vnějšího nepřítele, pravděpodobně Rusa, Brita nebo Trumpa. Vždyť to myslí s námi stejně dobře jako Maduro s Venezuelany a rozvracet systém si nenechá ani zvnitřku, ani zvnějšku. Z Bruselu budou stále chodit nesmysly, ale také finance. Jde jen o to si jich nenechávat moc, ať to není tak nápadné. Poučit se od zkušenějších, tradičních stran, co pro změnu bohatnou tak, že si odsouhlasí a prosadí neplacení svých dluhů. To je normální, za to se z vlády nevyhazuje.

Že by se blýskalo na lepší časy? Poslední dobou přicházejí potěšující statistiky z obou stran Atlantiku. Světe div se, normálnímu člověku moc nevoní šaškování na buzerplace. Společnost není ani vojna, kde je člověk z podstaty věci nesvobodný, ani firma, kde je člověk z podstaty věci nesvobodný.

Nancy za léta jako šéfka demokratů v Kongresu ztratila většinu ve Sněmovně reprezentantů, většinu v Senátu i prezidentství pro její stranu. Za léta Obamova prezidentství přišli demokraté ve volbách o 1042 (slovy jeden tisíc čtyřicet dva) zastupitelů a guvernérů na státní a federální úrovni. Z 50 států má 33 republikánské guvernéry, 16 států vede demokrat, 1 stát nezávislý. Z těch 16 mají dva demokratiční guvernéři proti sobě veto přehlasující většinu republikánů ve státním zastupitelstvu a jen ve 4 státech ovládají demokrati jak guvernérský post, tak většinu v zastupitelstvu. Naproti tomu 25 republikánských guvernérů má v zádech republikány kontrolovaný zastupitelský sbor, stejně jako prezident. Před byrokratickým nic neřešícím tandemem Obama-Pelosi měli demokraté 28 guvernérů, tedy nadpoloviční většinu a přišli o téměř polovinu z nich. Takže ONO TO JDE je vypráskat. Stačí pár volebních cyklů.

Američani volí i penězmi. Za prvních necelých pět měsíců roku 2017 podpořilo Trumpovu kampaň pro znovuzvolení v roce 2020 a republikánskou stranu 250000 lidí celkovým rekordním darem 46 miliónů dolarů, což je více než dvojnásobek v porovnání s Obamou po jeho prvním zvolení. Tohle se musí tajit, tutlat, zatloukat, překroutit, zpochybnit! 

České statistiky též sleduji s potěšením, když tak zvané „tradiční strany“ balancují kolem deseti procent a kopou kolem sebe propagandou o skandálech toho nebo onoho, jen aby likvidovali úspěšnou konkurenci. Ono to trvá nějakou dobu, než budou poslány na očistnou kúru do druhé ligy pod 5 procent, ale ONO TO JDE. Když to šlo před lety s lidovci, když to jde v Americe, půjde to i se socialisty, byrokratickou nechutně se chovající euroskepticko-eurovítačskou dvojkou napravo a konečně už i s komunisty, s těmi pokud možno na věčné časy. Letos je ještě asi brzo, ale ONO SE TO JEDNOU STANE.

Stálo by za to i v Česku přihodit netradičním stranám pod kotel nějakou tu kačku, protože jinak než s novou stranou nemají noví lidi šanci ke vstupu na politickou scénu. Tak je náš systém nastaven. Nadchází čas místo vymýšlení nových nesmyslných nařízení pomalu začít rušit ta stávající. Zvláště ta, která se při nejlepší vůli nedají splnit...