Na taneční zábavě v Texasu
Pokračovali jsme asi dalších dvacet minut, kamarád navigoval. Tu se cesta rozdvojovala, koukáme doleva, doprava... Tipujeme, že k baru vedou čerstvě vyjeté koleje v prachu vlevo, tudíž zatáčím doleva. Těsně za námi se z toho směru přežene policejní terénní vozidlo. Mezitím přijíždíme k velké dřevěné stodole, tedy k tomu „super country baru“. Parkuji co nejblíž k němu, abychom snížili pravděpodobnost našlápnutí na nervózního jedovatého hada. Za mnou se objevuje ten teréňák a bliká a huláká, ať koukám sedět ve voze a ruce na volantu.
„Nedal jste mi přednost na té križovatce,“ hlásí asi dvacetiletý klučina v uniformě, širák na hlavě, prst na spoušti.
„Omlouvám se, hledal jsem cestu sem, k tomuto kulturnímu zažízení.“
„Odkud jste?“
„Z Ohia“
„Nekecejte, dobře poznám, že váš přízvuk je cizí.“
„Jsem Čech, ale bydlím v Ohiu.“
„Vaše auto má poznávací značku z Wisconsinu.“
„Je z půjčovny.“
„A co vaše pojistka?“
„Z pojišťovny z Pennsylvánie,“ v duchu lamentuji, proč firma hledá po celých Státech nejlevnější pojistky a komplikuje mi už tak nelehkou situaci.
Školí mě, jak mám opatrně řídit v Texasu, abych se nedostal do problémů. Studuje dokumenty: řidičák z Ohia, pojistku z Pennsylvánie, smlouvu z půjčovny aut v Arkansasu na auto z Wisconsinu. Klepou se mu trochu ruce, dochází k závěru, že ho na policejní akademii neučili, jak dát v Texasu pokutu Čechovi z Ohia s Wisconsinským autem. Znovu mě vybízí k dodržování texaských zákonů a přeje nám dobrou zábavu.
Vstoupili jsme konečně do pivního baru, kde třískala do strun lokální country kapela. Frontman dával na odiv svůj vřelý vztah k severu a speciálně k New Yorku vkládáním vět typu „Fuck them Yankees“ po každých pěti šesti slovech a posíláním Newyorčanů do různých tělních otvorů. Stejná úcta, jakou mají třeba fanoušci Baníku, když u nich hrají Pražáci, nejlépe Sparta. Nikde žádné židle a stoly, tančilo se a pilo vestoje. Pódium, bar, toalety a parket plný lidí. Všude kolem se povalovaly prázdné igelitové pytlíky.
Tak co, dáme si pivo ne? „Prodáváme pivo po pytlících,“ utrousil tlustý potetovaný barman. „Jeden pytlík, šest piv, 24 dolarů.“
„A jaká piva máte?“
„Budweiser“.
„Aha, tak tedy prosili bychom jeden pytlík Budweiserů.“ Vyfasovali jsme pytlík lahváčů. Kapala z něj voda, jak byl právě vytažen z ledové koupele.
Ale kam s pytlíkem? Vzali jsme si po pivu, ale ještě v něm pár kousků zbylo. Všimli jsme si, jak mají tanečníci uvázané pytlíky kolem zápěstí, pasu a podobně, v jedné ruce třímají partnerku, v druhé třetinku Budweisera a ten pytlík. Vyprázněný pytlík se pustí na parket.
Dostáváme hlad. Grilovaný chřestýš nebo ryba, hamburger. Já burgra, kamarád rybu. Kuchtík hlásí, že chřestýš došel. Pomocník bere flintu, sedá na koně a mizí ve stepi. Vrací se asi za čtvrt hodiny se dvěma chřestýši. Servírují nám naše jídlo. Kamarád zvedá horní část housky a zkoumá, zda skutečně dostal rybu... Kolem něj prochází servírka a ujišťuje ho: „Nebojte, ta ryba je mrtvá.“ Já mu také přeji dobrou chuť. Dojídáme a otevíráme druhé pivo z pytlíku. Moje poslední, co kdyby na mě čekal za rohem ten v tom teréňáku... Limit v Texasu je 0.8 promile pro osoby starší 21 let, nulová tolerance pro mladší.
Jdeme se konečně bavit. „Co tu chcete vy dva? Jste z New Yorku?“ Měří si nás kovboj. Představujeme se, že jsme z Ohia, původem z Česka a z Itálie a ujišťujeme, že spolu nehodláme tančit. On má v Ohiu tetu, srdečně nás vítá na place a představuje kamarádům. Šlapeme s nimi nějaký skupinový tanec a dáváme si přitom pozor, abychom nechtěně nepadli do oka nějaké country holce, jejímuž kovbojovi by se to nemuselo zamlouvat. Cizinci by mohli upadnout v podezření, že přišli „kosit jeho trávník“...
I když se u baru neservíruje whisky, všichni jsou pod parou a srkají zřejmě z přinesených lahví. Je třeba zvažovat odjezd, než v saloonu vypukne přestřelka. Už jsme zaslechli pár rozhovorů o chystané střelbě na prázdné flašky. Také na cestě bude po zavíračce veselo, chceme být první, pokud je ještě průjezdná. Vycházíme před bar, tam ten policajt. Ptá se, jak se nám líbila zábava. Hlásí, že je rád, že jsme vypili jen jeden pytlík piva a že nás doprovodí stepí na hlavní cestu. Situaci má evidentně pod kontrolou, zprávy přesné.
Sedáme do auta a následujeme teréňák tmou. Jsem rád, že mi pomůže najít ty klíčové křižovatky, kde musíme odbočit zpět na sever a pak po dvaceti minutách na východ. Jinak bych musel držet směr podle hvězd a poslouchat neustále si stěžující navigaci, že jsem mimo cestu. Dojíždíme na hlavní cestu, policista nám zabliká na dobrou noc a otáčí zpět do stepi.
Druhý den pokračujeme směrem do Arkansasu, kde po pár hodinách jízdy přibývá civilizace. Míjíme obchod, ve kterém se prodává alkohol a kovbojské boty a končíme v baru, na jehož zdi dominuje obrovské zrcadlo Pilsner Urquell a desítky piv se v něm normálně čepují.
Karel Stryczek
Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji
Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.
Karel Stryczek
Byl to vůdce všech myší
Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.
Karel Stryczek
Babiččin recept dobyl Ameriku
Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
Karel Stryczek
Komu vadí indiánské motivy ve školách
„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.
Karel Stryczek
Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.
Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum. Nahradit ji může Havel
Přímý přenos Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy jako ministryně pro vědu a výzkum. Jméno...
Muž se nadýchal chemikálie, která unikla z tlakové lahve. Patrně jde o chlor
Kvůli úniku neznámého štiplavého plynu zasahovali hasiči ve středu a ve čtvrtek v Gorkého ulici v...
Zastal se urážené kamarádky, schytal kopanec do hlavy. Policie hledá útočníka
Pražští policisté pátrají po agresorovi, který v březnu v Karlíně napadl jiného muže. Incident se...
„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně
O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...
Prodej zděné chaty 1+kk(25m2) a podkroví s pozemkem (375m2), ul. Na Osinách, Životice, Havířov
Na Osinách, Havířov - Životice, okres Karviná
2 599 000 Kč
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2549x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.