Velice zajimave thema pane Stryczku. Jen ta zajimavost narazi na neznalost ceskeho obcana o zivote v USA. Potom diference v citeni a chovani toho starsiho obcana Spojenych statu a citeni, chovani a mysleni obcana v CR. Dnes situaci v USA narusuje myslenkovy zapas levice s historickym pojeti pravice, o spravne organizaci zeme. Pod jinym clankem jsem poukazoval na rok 1933, kdy tento myslenkovy zapas zapocal. Na jedne strane plne "svobodny clovek", ktery se rozhoduje sam za sebe a na druhe strane stat, ktery zacal diktovat, jak musi obcan zacat zit. To je ta dnesni levice.

Dnes ten zapas se vyhrotil. Proto vam moc nepomuze obcanum CR vysvetlit rozdilnost zivota mezi temito zememi. Me jen utesuje ta organizace rizeni statu, ktera stale umoznuje celit tem extremum. Posledni volby 2016 a moznost se dohledat a objasnit machinace levicaku je toho ukazka!!!

Před r. 1989 jako odpověd na otázku v titulku bych pokrčil rameny: všude chleba o dvou kůrkách. Dnes bych řekl totéž. Neutíkáme před problémy, svobodu je nutné si vybojovat doma. Emigrantům jsem vyčítal, že nás v tom boji nechali samotné.

.... sem dodneška netušil že nějaký Halo noviny vůůůbec existujou (?),- a podle teho jak je to podaný nabývám dojmu že si teho ukecanýho chemika snad "upekli, zhmotnili a porodili" sami přímo v redakci !,- ...... vony ty svobody a nesvobody jdou ruku v ruce s diktátem zákona v tej či onej zemi, ale co vyvádijou, konkrétně amíci, v poslední době, to už je vopravdu na palicu a tamní mentalita a mravy s tím úzce souvisí!

Co vyvádijou v normálním životě a co leze z Washingtonu...dvě různé věci. Ten rozhovor byl o normálním životě a na můj vkus ho podával dost zkresleně.

Karle, tady lidé víc lpí na jistotách, na všem zavedeném.....etcmoje dcera již 10 let žije v USA a pokaždé, když dostane šanci na něco lepší a zajímavější, s chutí se přesune i o několik tisíc km. Tady není zvykem a zažito, že chvilku budu v Brně, pak pár let v Praze, pak v Ústí....teritorium, zvyklosti, jistoty jsou pro naši mentalitu hodně vysoko, zásadní, je nás menšina, co nemáme problém se adaptovat za život i 7x v úplně novém prostředí, městě , na rozdíl od Američanů např.

Ono i s tou adaptací v USA to slábne... Jsou ochotni jen někteří...

Srovnávat socialistické Československo a současné "nesvobody" v USA chce hodně velkou fantazii.

Nicméně (a to nebylo pointou vašeho blogu) to, že se svět ubírá doleva a především mladá generace touží po rovnosti a kapitalismus odmítá, je prostě fakt. Jsem přesvědčená, že velkou zásluhu na tom má americké školství, především univezitní, které je vysloveně prolezlé levicovými aktivisty.

http://www.dailymail.co.uk/news/article-5044527/Survey-shows-millennials-prefer-socialism-capitalism.html

Těch článků i videí jsem na toto téma viděla víc a je mi z toho tak nějak smutno.

My jsme tedy levicová mládež nebyli. Poněvadž jsme žili s výsledky levicového hospodaření. Nicméně už babička říkala, že za první republiky volili "mladí ve školních volbách" levici i komunisty... V USA jsou takové vlny...a 40% stále není ani polovina, což tak nějak odráží i těsné výsledky voleb. Oni trochu pocestujou a uvidí... Takže trochu smutno ano, ale ne zbytečně moc smutno...

Ono se ne nadarmo říká "chleba o dvou kůrkách je všude" a v rámci tohoto lze bez rozpaků říci, že mnohý člověk žil v tzv. normalizaci podstatně svobodněji, než žijí jeho vrstevníci na Západě.

Je to totiž samozřejmé. Pracovní nároky byly tak nízké, že si to v USA lze jen stěží představit a ti lidé se při tom opravdu cítili báječně.

A k tomu jeden socialistický vtípeček: Do československého výzkumného ústavu přijde na praxi Japonec. A ten se každé ráno ukloní a něco řekne.

A po čase jsou jeho čeští kolegové zvědaví, tak si seženou překlad toho, co Japonec říká:

"Dobré ráno, omlouvám se pracovníkům technického muzea, že je ruším v jejich stávce".

Víc takových vtípků by to chtělo, mohl by tu vzniknou hezký miniarchívek.

Asi tak v polovině padesátých let emigroval jeden americký elektroinženýr pan Nadler do ČSR a byl zaměstnán v podniku, kam jsem později nastoupil. Protože se mu americký styl života nelíbil a říkal, že je jako komunista pronásledován.

Po podniku chodil s Rudým právem a předstíral četbu, nevynechal žádnou schůzi a jeho české průpovídky se tradovaly mnoho let - "Šak plnyš plan?" "Špatne postavený noarm". Jako odborník byl dobrý, vyšla mu tu i kniha o osciloskopech. Ovšem zádrhel nastal, když jeho choť marně sháněla různé potraviny, na které byli zvyklí, tedy např. i poživatelnou mrkev. A tak za nějaký čas rodina sbalila kufry a tradá zpátky.

Později jsme se dozvěděli, že v USA měl nějaký drobný daňový problém a když to bylo promlčené, mohl se vrátit.

I tento pán se v ČSR cítil přirozeně svobodněji, dokud nebezpečí z postihu nepominulo.

Připomněl jste mi včerejší excelentní film ČT Můj strýček Archimedes. Podle vzpomínek autora scénáře a režiséra na to, jak se jeho strýček komunista dostal do ČSR po porážce bolševického povstání, jak tady vystřízlivěl a jak se snažil vrátit domů. Neuvěřitelně vtipné a zároveň prudce dojemné.

Rozhovor není upřímný, to redaktoři komunistického deníku neumí. Je ale veden s upřímným blbcem a s upřímnou snahou napsat jednoduchým čtenářům HaNo, jak je to v USA strašné. Čili nic, co bychom neznali z rudých plátků před rokem 89.

Přesně tak, stará komunistická taktika.

Zasloužená karma.