Díky kampani v Americe a přistěhovalecké krizi v Evropě budí příkaz k dostavbě zdi a nové imigrační výnosy v USA velké emoce. Přitom se de facto nic nemění. Imigrační pravidla jsou jasná, jde jen o jejich uplatňování a dodržování.
Důležité je hned na začátku zdůraznit, že během celé kampaně hovořil Donald Trump o stavbě „zdi s velkými dveřmi“, skrze které budou lidé "proudit mezi Mexikem a USA legálně". V přepisech jeho proslovů a komentářů se často na ty dveře nějak zapomíná a mluví se hlavně o zdi. Určitě v tom opomenutí není úmysl zkreslovat, že ne?
Slovo „zeď“ i samotná stavba jsou symbolem pro ochranu hranic, zatímco „dveře“ jsou symbolem pro hraniční přechody, které nikdo neplánuje rušit. Podepsaný exekutivní příkaz má mnoho bodů. Dostavba hraniční zdi je jen jedním z nich. Kromě zpomalení přílivu nových ilegálních přistěhovalců mohou mít další body příkazu, pokud se skutečně implementují, daleko tvrdší dopad na již existující milióny nelegálních přistěhovalců a jejich ochránce.
Pro zajímavost, co říká mexické právo o nezákonné imigraci do Mexika? Mexické imigrační zákony jsou mnohem tvrdší, než americké. Ilegální imigrace je v Mexiku zločinem, který může mýt potrestán až dvěma roky vězení. Imigranti, kteří jsou deportováni a pokusí se znovu vstoupit do země, mohou být uvězněni na 10 let. Zneužití víza může znamenat odsouzení na šest let. Mexičané, kteří pomáhají ilegálním imigrantům jsou považováni za zločince. V USA je nelegální překročení hranice považováno za přestupek, za který může být dotyčná osoba deportována. Stává se zločinem po opakovaném porušení po deportaci.
Kanadský premiér na rozdíl od USA ve svém prohlášení "vítá všechny bez rozdílu víry" a nabídl, že si s Trumpem promluví o "úspěchu kanadské přistěhovalecké politiky". Není to ale tak dávno, kdy stačil přílet pár tisíc Romů pro rozhodnutí tehdejší kanadské vlády o opakovaném přivření vrátek pro všechny Čechy na dlouhá léta. Jeden z inženýrů v naší clevelandské firmě, Američan od narození, už do Kanady nechce jezdit na projekty, protože je pokaždé na hranici vyslýchán několik hodin, jednou byl vrácen zpět.
Nenásledovaly žádné hlasité protesty, lidé respektovali rozhodnutí svrchované země. V tomto světle se jeví devadesátidenní pozastavení imigrace ze zemí, ve kterých, kromě Íránu, oficiální vlády nemají celá území a obyvatele pod kontrolou, jako krok, který je třeba respektovat a počkat si na další rozhodnutí.?
Ale zpět k té slavné zdi. Samozřejmě nejde o žádné zahájení stavby, jen dostavbu, neboť velký kus již dlouho existuje. Většinou je to plot nebo kůly v zemi, mezi kterými mohou procházet menší zvířata. Trvalo pěkných pár pátků, než se tato další nehodící se informace o existenci zdi dostala na světlo světa přes filtry různých ministerstev propagandy.
Za léta existence zdi jsem nezaregistroval protesty občanů San Diega, El Pasa a jiných pohraničních komunit ohledně jejího významu, ani požadavky na její zbourání. Hlavně ne v době, kdy si to na druhém břehu Rio Grande v Ciudad Juarez rozdávaly drogové gangy mezi sebou a s mexickou armádou.
S imigračním systémem USA jsem měl a tu a tam stále mám co do činění. Osobní zkušenosti vždy pomohou zformovat kostru názoru a postoje k tématu. Pár imigračních příběhů pro ilustraci...
Příběh č.1: V roce 1997 se tři moji rodinní příslušníci vydali za mnou na návštěvu do USA. Bylo jim kolem dvaceti. Imigračnímu úředníkovi na letišti v Newarku se nějak znelíbili, měl podezření, že v USA hodlají pracovat, pak podezíral platnost jejich pasů, až skončili ve „státním hotelu s plnou penzí zadarmo“ zamčení zvenku. Zavolal jsem senátorovi za stát Ohio, jehož asistentka zavolala řediteli detenčního zařízení, který přijal českého konzula, který potvrdil platnost pasů a nevinu zadržených. Třítýdenní dovolenku jsme si pak spolu užili, čtyřiadvacetihodinový neplánovaný zážitek z amerického vězení jim už nikdo neodpáře. Jinými slovy, moje rodina v base, ale teroristi plánující útok na dvojčata si v té době pendlovali přes hranici, jak chtěli a navštěvovali kursy pilotování velkých letadel. A kolik jich pendluje teď...
Příběh č.2: Syn mojí kamarádky pak docela nedávno, v září 2016, neměl tolik štěstí. Ve velmi podobné situaci dostal na letišti razítko nežádoucí osoba a letěl zpět do Česka. Pro nic za nic. Na vstup do USA není pro cizince „nárok". Pouze „možnost", na základě rozhodnutí imigračního úředníka. Nepomohly prosby jeho známého, který ho čekal přímo na letišti.
Příběh č.3: Na amerických letištích jsou běžné dlouhé fronty u pasové kontroly pro lidi za celého světa, kteří vstupují do země na víza. Může být otevřeno třeba 10 okének, odbavení jednoho člověka trvá tak 5 minut (otisky všech prstů, dlaně, fotka, pohovor). To je propustnost 120 lidí za hodinu, což je zhruba polovina jednoho letadla, druhou polovinu tvoří občané USA, Kanady, lidé s trvalým pobytem a cestující bez víz. A teď přistane 5 letadel naráz, z nich dva dvoupatrové giganty. Zkuste stihnout přípoj který letí za dříve, než za 3 hodiny. Lidé pokojně stojí a čekají, Američané kroutí hlavami a komentují tuto ostudu. Opakující se příběh, kdykoli přecházím hranici, minimálně 100 lidí fronta.
Příběh č.4: Za svého pobytu v USA jsem vyřizoval studentské vízum, pracovní vízum, povolení k trvalému pobytu, občanství. Odstál jsem fronty před konzuláty USA i Kanady. Celkem 15 let periodického vyřizování, prodlužování, dokládání, cestování, pohovorů, poplatků a zkoumání, zda jsem pro Ameriku přínosem. Byrokracie šílená, ale všechno fungovalo podle předpisů. Tento proces je stejný pro každého, jen se rozhodnout, zda dodržovat nebo nedodržovat.
Příběh č.5: Když jsem před mnoha lety vyplňoval formulář žádosti o trvalý pobyt stálo tam v bodě 12a: Zaškrtněte, pobýváte-li v současné době na území USA legálně. Přiložte poplatek 120 dolarů. Bod 12b: Zaškrtněte, pobýváte-li v současné době na území USA nelegálně. Přiložte poplatek 600 dolarů. Respektování zákonů oceněno slevou 480 dolarů. Do té doby jsem si naivně myslel, že za zaškrtnutí 12b je jasný vyhazov ze země. Naivně jsem si myslel, že v USA platí imigrační zákony pro každého stejně. Tento bod v novodobém dotazníku již samozřejmě není. Zlepšujeme se. Poplatek je teď 1200 dolarů.
Společný jmenovatel těchto příběhů: Šikanování lidí, kteří dodržují zákony a daná pravidla, vyřídili si potřebné doklady, čekají, až na ně příjde řada. Zeď je sice škaredá, ale nešikanuje slušné lidi, proto s jejím dokončením nemám problém. Používám hraniční přechody, stejně jako ostatní čestní lidé z celého světa, dbalí platných zákonů.
Odpůrci tvrdého uplatňování imigrační politiky argumentují nadřazeností lidských práv nad národními zájmy země a žádají shovívavost vůči těm, kteří zákony nedodržují nebo chtějí zneužít. Shovívavost trvá už neúnosně dlouho a je zneužívána. Když Amerika přestane mít schopnost vynutit si právo, přestane být svobodnou. Slovy Donalda Trumpa: „Nebudeme mít svoji zemi“ („We will not have a country.“).
Nemrazí vás z té představy? Že se to opravdu může stát, „nemít svoji zemi“...? Někdo příjde a vezme si ji, vytlačí vás z ní. Ideově, z určitých oblastí i fyzicky. Nebylo by to v historii poprvé.
Odpůrci jsou velmi selektivní. První dámu, imigrantku ze Slovinska kritizují po každém vystoupení za její "nedokonalou angličtinu". Na vlastní kůži jsem podobnou kritiku poznal. Jestliže imigrujete jako dospělý, tak vám přízvuk z rodné řeči zůstane. Ale díky přízvuku získáváte jedinečnou šanci oddělit primitiva, který se soustředí na přízvuk, od naprosté většiny lidí, které zajímá obsah toho, co říkáte. Honem též přispěchali s varováním, že Melania není a nikdy nebude Žakelína. Souhlas, obě zlatokopky, v hlavní roli této šou jsou jejich manželé.
A nakonec ta platba za zeď... Občané Mexika pracující v USA posílají každý rok svým příbuzným do Mexika 20 až 25 miliard dolarů, které vydělali. To je přibližně stejně, jako roční příjmy Mexika za export ropy (zdroj: money.cnn.com 1.9.2016). Pěkná injekce do sociálního systému chudé a zkorumpované země. Peníze, které Enrique Peňa Nieto v Mexiku potřebuje a jejichž tok může být omezen. Pracovní síla je jedním z největších vývozních artiklů Mexika. V obchodní bilanci s USA má Mexiko přebytek 60 miliard dolarů (zdroj: US Census Bureau).
Jen zrušení plánů dvou firem Carrier a Ford na přestěhování výroby do Mexika, které bylo oznámeno hned po volbách, je pro Mexiko mínus miliarda na vlastní investici, mínus několik tisíc pracovních míst, mínus příjmy z exportu, mínus ekonomika kolem infrastruktury pro zaměstnance. Dál bych to neřešil, ta zeď je už zaplacená.
Neznám žádného Američana, který by měl něco proti lidem, kteří v zemi pracují a nepáchají zlo. George W. Bush navrhoval speciální krátkodobé pracovní povolení pro lidi, kteří by si chtěli přijít do USA přivydělat. Žádné občanské pozdvižení se proti tomu nekonalo, ale politici to smetli ze stolu.
Upřímně, pro mě osobně nejsou záležitosti ohledně nelegální imigrace pritoritou číslo jedna. Možná by měly být. Když už se našel člověk, který se dostal na místo, kde s tímto problémem může něco udělat, tak ať dělá. Při přísném uplatňování pravidel se může stát, že v síti uváznou nevinní lidé. Ale stane se jim leda to, že nebudou vpuštěni do země, na což jako občan jiné země nemá právo nikdo. Nic víc, nic méně a hlavně není to nic nového.
Svět bez hranic jako myšlenka svobodného pohybu všech lidí světa vypadá jako ušlechtilá vize. Ušlechtilá, ale zneužitelná. Bohužel.
Svět bez hranic je jako socialismus: vypadal dobře, zkusili jsme ho, nefunguje.
