Rozvinutý socialistický kapitalismus v malých firmách

13. 05. 2018 7:59:52
Mezi vlastníky nejmenších firem existuje překvapivě hodně „malých Sorosů“, jak jim pracovně říkám. Vypiplali firmu často z ničeho, vytvořili si klientelu, zaměstnali lidi, vydělali nějaký ten dolárek. Pak se v nich hnulo svědomí.

Malí kapitalisté nemůžou přece jen vykořisťovat, kasírovat nadhodnotu a nechat vydělat na svobodu lidi, kteří to s nimi od začátku táhli. Po letech podnikání dospěli k názoru, že je to nemorální. Že je třeba myslet na společnost, pokusit se zaměstnat slušné, ale nezaměstnatelné lidi, kteří byli předtím pro neschopnost vyhozeni z několika jiných firem. A plivnout přitom jedovatu slinu směrem na Wall street.

Je třeba začít být společensky zodpovědný, vytvořený zisk místo investic do růstu firmy rozdat nezaměstnatelným na platech, pokusit se je integrovat do pracovního procesu, tolerovat jejich přečerpávání placené dovolené, nekonečné nemocenské v jarní i podzimní alergické sezóně, zanedbávání pracovních povinností, protože jak k tomu příjdou ty děti, když táta dostane další vyhazov.

A těm, kteří zisk produkují, stačí zadat více úkolů, nechat je pracovat více hodin, jejich děti to vydrží. Zmrazit dle úvahy socialisticky smýšlejícího kapitalisty jejich již dostatečně nadstandardní platy. Protože co kdyby jim náhodou bliklo a zjistili, že si vydělali dost a v pětačtyřiceti to navždy zapíchli. Kdo by pro firmu vydělával pak?

Malé firmy podle nedávných statistik zaměstnávají v USA 47% lidí. Jasně, záleží na tom, jak velká firma je ještě považována za malou firmu, nicméně nejen Wall streetem živ je člověk.

Několik konkrétních, trochu vážných, trochu úsměvných zkušeností, jakým způsobem může jedna malá firma přispět k zaměstnanosti.

Jay byl přijat jako „manažer“ naší budovy. Zasloužil si příslušný titul, má přece už svých 55 let a pracoval kdysi v marketingu. Znělo by to pro něj urážlivě něco jako „údržbář“ nebo „kluk pro všechno“ nebo dokonce „uklízeč“. Jay nastoupil plný energie, ale začal nám po dvou měsících řízení budovy v režimu dvacet hodin týdně chřadnout, tudíž byla ze zdravotních důvodů pro něj vytvořena pozice v marketingu. Jeho prvním a posledním vážným úkolem bylo sestavit tabulku se seznamem asi 500 závodů jedné velké korporace, jejich adres a kontaktních osob pro instalaci našich programů. Potil se, ale za týden měl tabulku založenou, v ní dvě adresy a řádné zdůvodnění, že všech 500 je v nedohlednu...

Jay pak vystřídal ve firmě několik dalších pozic, v nichž už žádné konkrétní úkoly nedostával, aby se nezdržovaly projekty. Po necelém roce vystresovaný předal šéfovi rezignaci, v níž citoval jako hlavní důvod odchodu přetíženost, stres a nepochopení. Od té doby hledá další zaměstnání.

Jeho nástupce Arnošt byl alergik. Pracoval jen ve čtvrtky. Pondělky až středy se cítil výborně. V čtvrtek ráno už to bylo horší, v poledne musel pro silnou bolest hlavy opustit pracoviště, v pátek už se zase cítil lépe. Svinská nemoc tento typ alergie. Zkoušeli jsme ji léčit změnou čtvrtka na úterý, posunem začátku pracovní doby na odpoledne, zkrácením pracovní doby z osmi hodin týdně postupně až na čtyři. Úterky se staly rázem jeho nejhorší dny v týdnu. A navíc ti gauneři doktoři ho prohlásili za zdravého. Fakt, tolik to stojí ta zdravotní péče a takto se pacientům odvděčuje. Ze zdravotních důvodů už k nám ani Arnošt po téměř dvou letech pokusů o začlenění nechodí do práce.

Po zkušenostech s Arnoštem a Jay jsme si následující kandidáty proklepli. Vyřadilil jsme na pokyn vlastníka firmy všechny kandidáty, kteří měli ambice být firmě užiteční, něco uměli a o práci u nás skutečně stáli. Měli tu chybu, že už jinou práci měli, a proto by jejich zaměstnání u nás společnosti neprospělo. Prospělo by firmě, ale o ni tady nejde. Hledali jsme tedy dalšího nezaměstnatelného s cílem přispět k těm 47%, snížit procento nezaměstnanosti v USA o jednu milióntinu a přiblížit baštu kapitalismu k vysněné sociální spravedlnosti.

Našli jsme Bena. Svalnatý dobře stavěný chlap, podle dokumentace spolehlivý, poctivý pracovník, samé dobré reference z předchozích několika desítek zaměstnání za posledních pět let. Nastoupit měl první týden v lednu, ale to byla strašná zima, až mínus patnáct bylo, tak nástup odložil o týden. Naneštěstí po týdnu, když mrazy povolily, v neděli večer před nástupem onemocněl chřipkou. Od něj chřipku dostal jeho sedmnáctiletý syn, se kterým pochopitelně musel zůstat další týden doma. A pak ... nastoupil do práce! Po dvou hodinách dal výpověď a hledá si novou práci.

Pochopitelně si vlastník firmy, stále klasifikovaný jako malý kapitalista se silným socialistickým mindrákem, spočítal, že své špičkové inženýry potřebuje ke generování zisku, který pak on může přerozdělit oněm „méně šťastným“. Tudíž například k vyluxování kancelářských prostor se tito inženýři a programátoři moc nehodí. Pak zbývají administrativní síly, ale to by zas bylo sexistické jim do pracovní náplně přidat hodinu luxování týdně.

Budova bez oprav chvíli přežije, ale v prachu a špíně vegetovat nelze. Ruská ruleta vysávací povinnosti padla na Kanyu. Trocha pohybu jí snad prospěje a zlepší chatrnou kondici. Kondice se při druhém vysávání prachu ukázala jako příliš chatrná. Při pohybu hadicí sem a tam to s ní v kuchyňce seklo. Do tří minut ji za zvuku sirén přijely zachraňovat všechny složky integrovaného záchranného systému za přihlížení asi padesátky čumilů z okolních firem. Druhý den jí už bylo fajn, byla to jen závrať. Od té doby, kdy je zpět výlučně u svého počítače a telefonu, se těší pevnému zdraví, případně si o polední pauze zahraje basketbal. My si každý luxujeme svůj pracovní koutek, anebo vyluxuje obchodník, když mu zákazník zruší schůzku.

Tak čtyři lidi a čtyři příběhy není moc, člověk by řekl. Je to ale také 20% zaměstnanců malé firmy a jen zlomek, malý příklad toho, jak možno hospodařit v USA v jednadvacátém století. Tolerance a lidskost je jedna věc, nemusíme být brutální a vozit se po lidech jako některé největší spolky obchodované na burze v honbě za desetinami procent zisku navíc a s nimi spojenými prémiemi. Na investici vlastních peněz a jejich přefiltrování k pochybné dobročinné aktivitě to ale též není. Jeden z důvodů proč některé malé firmy zůstávají malé.

Autor: Karel Stryczek | neděle 13.5.2018 7:59 | karma článku: 36.40 | přečteno: 1899x

Další články blogera

Karel Stryczek

Buran nebo inteligent?

Jsem Karviňák, jsem Pražák, jsem Američan. Na školách jsem strávil dvacet let života. Nejlíp se cítím mezi svými v kdysi zakouřené čtyřce, po jejíž návštěvě hrozně smrdělo oblečení a kde nedávno štamgastům u pivka kouřit zakázali.

15.11.2018 v 11:14 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 1100 | Diskuse

Karel Stryczek

Koho a co volí letos lidi na dědině v Ohiu

V ostře sledovaných listopadových volbách v USA půjde hlavně o to, která strana bude mít většinu v Senátu a Sněmovně reprezentantů ve Washingtonu. Volí se i na státní a místní úrovni. Jak vypadá volební lístek na vesnici v Ohiu.

1.11.2018 v 10:39 | Karma článku: 23.37 | Přečteno: 720 | Diskuse

Karel Stryczek

Proč socialisti nenávidí prosperující Ameriku

Protože prosperitu nevytvořili oni. Nepodařilo se jim to nikdy a nikde. Prosperitu přinesli zemi lidé, kterým osobní svoboda umožnila vytvořit podmínky pro lepší život a předat příští generaci silnější, bohatší zemi.

22.10.2018 v 10:57 | Karma článku: 38.05 | Přečteno: 1443 | Diskuse

Karel Stryczek

Dva monokulturní americké pohřby

Amerika se nedávno rozloučila s velikány politiky a kultury Johnem McCainem a Arethou Franklin. Na jednom pohřbu bílá garnitura vyvolených a Obamovi, na druhém bojovníci za rovnoprávnost černochů a Clintonovi.

5.9.2018 v 10:27 | Karma článku: 34.14 | Přečteno: 1199 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Miroslav Semecký

Zemanovci vystrkují své (tva)růžky

V obchodě jsem potkal voliče Zemana. Známe se od vidění. Kupoval arch brusného papíru o rozměrech 28 × 23 cm. Naklonil se ke mě a s tajuplným nádechem zašeptal, že ten s úplně nejmenším zrnem používá místo toaletního papíru.

21.9.2019 v 4:52 | Karma článku: 5.32 | Přečteno: 165 | Diskuse

Karel Januška

Sebevědomí neznalců

Když obratný politik utvoří kolem sebe skupinu občanů, která mu bezmezně důvěřuje, mívá to obvykle velké důsledky. Příkladem jsou skupiny kolem Sokrata, Cézara nebo Hitlera.

21.9.2019 v 4:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 86 | Diskuse

Miroslav Semecký

Prezident Zeman opět popřel sám sebe.

Prezident republiky svým vystoupemím opět popřel svá dříve vyřčená slova. Udělal tím ze sebe směšného starce.

20.9.2019 v 23:55 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 98 | Diskuse

Irena Fuchsová

S čím tu jsi?

Před lety jsem ve svých lázních v Klimkovicích seděla u stolu s pětapadesátiletou Zdenou, která byla po operaci kyčle, byla rozvedená, děti zaopatřené a v lázních se chtěla v první řadě bavit.

20.9.2019 v 21:55 | Karma článku: 16.79 | Přečteno: 378 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunismus a nacismus jsou stejná špína, stejný hnus

Obě hnutí mají společného brutální a cílenou likvidací milionů lidí, černí z rasových důvodů, rudým zase vadí nesprávný třídní původ. Spojuje je rovněž sociální inženýrství s cílem vytvořit dokonalého člověka.

20.9.2019 v 18:54 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 304 | Diskuse
Počet článků 95 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2106

Technik, matematik, chemik. Cestovatel, sportovní fanda. Čech, Američan.

Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Druhých 25 let v USA.

Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.

Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.

Najdete na iDNES.cz