Kde je srdce imigranta
Kde jsou srdce lidí, kteří se během života usadili mimo hranice rodné země?
„Nezapomeň na to, odkud pocházíš," velí obvykle rodina a přátelé z mládí. „Cítíš se jako Američan?" vyzvídají patrioti v zemi pobytu.
Individuální zkušenost
Během oficiální přísahy, která je posledním krokem procesu naturalizace, tedy získání amerického občanství, nás v roce 2007 soudkyně clevelandského federálního soudu překvapila. Zákonem požadovaná přísaha vyžaduje vzdání se věrnosti cizí vládě. Volně přeloženo začíná takto:
Prohlašuji pod přísahou, že se absolutně a zcela vzdávám a zříkám veškeré věrnosti jakémukoli cizímu knížeti, moci, státu, kterého jsem dosud byl příslušníkem nebo občanem; že budu podporovat a bránit Ústavu a zákony USA proti všem nepřátelům, vnitřním i zahraničním; ...
Soudkyně prohlásila, že ví, že země, kde jsme se narodili, zůstane navždy v našich srdcích a zcela se vzdát minulosti prostě nelze, proto se jí text přísahy moc nelíbí, nicméně imigrační zákon vyžaduje odpřisáhnout. Pokud chceme, můžeme si prý po oficiální přísaze dát i „její přísahu" prostě jen tak pro potěšení, bez jakékoli právní váhy. Její přísaha prý lépe odpovídá skutečnosti a zachovává ducha oficiální přísahy. Pár slov přidala, pár slov ubrala, zhruba takto si pamatuji začátek:
Prohlašuji pod přísahou, že i když moje rodná země zůstane navždy součástí mého života a v mém srdci, že budu podporovat a bránit Ústavu a zákony USA proti všem nepřátelům, vnitřním i zahraničním; ...
Můžeme namítnout, že není rolí soudců přepisovat zákony, nýbrž je správně interpretovat a dodržovat, nicméně literu zákona dodržela a s tím srdcem a součástí života to trefila. Fakticky na budoucím závazku k USA nic nezměnila, vztah k minulosti překopala od základu. Oficiální znění přísahy vyvolává dojem, že do USA utíkají jen lidi před diktaturou nebo ze zemí považovaných za nepřátelské. Neformální přísaha oživila atmosféru v soudní síni.
Pro důkaz, jak je to s tím srdcem, nemusím chodit daleko. Syn žijící od narození v USA při americké hymně stojí s rukou na srdci. Já jsem naměkko při písni Kde domov můj. Sounáležitost s rodnou zemí se ve mně probouzí i v práci. V Česku jsem spolupracoval a spolupracuji s firmami i jednotlivci, podíleli jsme se s českými kolegy na vytvoření dobrých pracovních míst, vývoji software a práci na projektech po celém světě.
Z nějakého důvodu jsem našel domov v USA a jsem ochoten tuto zemi po útocích na ni bránit, protože pro mě je svět se silnými Spojenými státy lepší, než by byl bez nich. Tento pocit jsem v bývalém Československu neznal. Při sportovních kláních ale fandím českým týmům a jednotlivcům. Když vyhrají a hrají jim hymnu, probouzí se ve mě český kus srdce. Jde o silné pocity, které se těžko vysvětlují, u jiných lidí to může být jinak. Pro mě zůstanou Amerika a Česko na prvních dvou místech, pak Slovensko a až pak zbytek světa.
Sport
Sportovní analogie pomáhají vysvětlit pocity jednotlivců, nelze tady zobecňovat. Nedávné mistrovství světa ve fotbalu nabídlo přehlídku týmů, kdy některé země reprezentovali většinově kovaní rodáci (Island, Chorvatsko), zatímco jiné země byly reprezentovány směsí rodáků a naturalizovaných občanů, tedy jedinců, kteří se narodili nebo vyrůstali jinde (Belgie, Švýcarsko, Francie, Německo).
Pokud má hráč možnost si vybrat, kterou zemi chce reprezentovat, měl by si dle mého názoru vybrat podle svého srdce. Jinými slovy, netahal bych do toho obchod, nekupoval hráčům občanství jen proto, aby posílili národní tým, netahal do týmu hráče, kteří sice mají občanství, případně se v zemi i narodili, ale cítí se srdcem někde jinde, např. jak otevřeně deklarovali dva hráči tureckého původu v německém týmu.
Kluci v dresech Francie a Belgie se bili. Měl jsem pocit že do hry dali srdíčko a že hráli za zemi, jejíž dres měli na sobě. Naproti tomu švýcarský tým působil rozklíženě a patrioti sympatizující více s Kosovem a Albánií to ve švýcarském dresu rovněž otevřeně ukázali. Za mě patří do týmu jiné země. Jejich srdce je jinde.
Paušální osočení, že „za Francii hrála Afrika" je podobný extrém, jako nápad sportovní asociace nabídnout občanství pár dobrým sportovcům, aby posílili národní tým země. Nejde jen o evropské země, např. Katar si takto pořídil tým házené. Můžou posílit, ale kromě toho, že umí hrát fotbal, musí cítit sounáležitost, být hrdí na zemi, vlajku, znak, dres. A to chce čas, hodně času, u každého jednotlivce se to vyvine trochu jinak, v různých etapách života. Pokud jim při hymně neběhá mráz po zádech, do národního týmu nepatří. Tak, jako já bych nepatřil do amerického národního týmu a můj syn do českého.
Spravedlnost, fair play ve fotbalu i v imigraci
V zemi, která je na imigraci postavena, jsem neslyšel jediný názor proti lidem, kteří se přistěhovali, prošli imigračním procesem a žijí zde dočasně nebo trvale. Odhadovaných tři sta tisíc lidí překročí hranice USA každý den, včetně turistů a obchodníků. Kdo hraje podle pravidel, nemá s okolím problém. Kdo nehraje podle pravidel, devalvuje úsilí a smysl pro fair play lidí, kteří pravidla a zákony disciplinovaně dodržují stejně jako každý slušný občan země, kde zatím většinou vládne právo.
Kdo nerespektuje pravidla, tomu jde jen o jeho cíle a prospěch. Jeho srdce je kdo ví kde.
Na imigrační frontě jsou silné tlaky právo a pravidla ohýbat. Dlouho se v USA toleruje nedodržování a neuplatňování imigračních zákonů. Cizinci bez dodržení pravidel proudí do země a zůstávají. Jakoby dával hráč fotbalu góly rukou jeden za druhým a rozhodčí porušení pravidel neviděl, přehlížel a góly uznával.
Lidé se chovají, jako by měli nárok na vstup a setrvání v zemi, nárok na azyl. Azyl je výjimečný, jednat by se s ním mělo jako se šafránem a ne jako nástrojem k obcházení zákonů. Můžou požádat o přijetí, země je může příjmout na základě zákonů, ve kterých si ale vyhrazuje právo cizince odmítnout bez udání důvodu.
Jak mi říkal jeden farmář, je rozdíl, když někdo zaklepe a požádá o vstup do domu, počká si, ukáže, že bude dobrým hostem nebo jen drze příjde, přeleze plot, rozrazí dveře, usadí se a žádá o pohoštění a nocleh.
Rodáci, kteří odmítají imigraci mimo rámec pravidel, jsou obvykle silní patrioti, každému je jasné, kde je jejich srdce. Stejně tak imigranti, kteří prošli zdlouhavými imigračními peripetiemi. A podle toho jednáme. Když vidíme nefér hru, tak se umíme ozvat a právem žádáme dodržování pravidel. Přirozená obrana zemí, kterým patří naše srdce.
Karel Stryczek
Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji
Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.
Karel Stryczek
Byl to vůdce všech myší
Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.
Karel Stryczek
Babiččin recept dobyl Ameriku
Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
Karel Stryczek
Komu vadí indiánské motivy ve školách
„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.
Karel Stryczek
Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.
Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Symbol kabaretu Moulin Rouge v troskách. Zřítila se křídla slavného větrného mlýna
V noci na čtvrtek se v Paříži zřítila křídla větrného mlýnu, který je symbolem kabaretu Moulin...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum, oznámila TOP 09
Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy. „Předsednictvo TOP 09 děkuje ministryni pro...
KOMENTÁŘ: Český důchodce, pro vládu nepřítel číslo jedna
Vláda dokola opakuje, že nebude na důchody pro příští generace a zbankrotujeme. Nic takového...
Arizonští poslanci zrušili 160 let starý zákon, který zakazoval potraty
Zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů v americkém státě Arizona ve čtvrtek schválili zrušení zákona...
Prodej singulárních lesů, příslušná výměra 58 008 m2
Kostelany nad Moravou, okres Uherské Hradiště
2 000 000 Kč
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2549x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.