Proč socialisti nenávidí prosperující Ameriku

22. 10. 2018 10:57:43
Protože prosperitu nevytvořili oni. Nepodařilo se jim to nikdy a nikde. Prosperitu přinesli zemi lidé, kterým osobní svoboda umožnila vytvořit podmínky pro lepší život a předat příští generaci silnější, bohatší zemi.

Za osm let Obamova přerozdělování bohatství směrem ven z Ameriky bylo dosaženo přiblížení USA zbytku světa. Přiblížení světové průměrnosti osmiletým bolestným chudnutím dolary i duchem. Diktát všemožných regulací a nařízení z Washingtonu měl za následek přesuny duševního i materiálního bohatství z Ameriky směrem na jih a do Asie.

Průměrnému nikdo nic nezávidí. Splývá s davem, nemá co ztratit, nemá co bránit. „Strana demokratů“, jak je nyní přezdíváno demokratické straně, miluje průměrnost, mentalitu kontrolovaného davu a z nich vyplývající degradaci lidského ducha a jakýchkoli ambicí. Jen nenechat nic těm, kteří chtějí hospodařit po svém a samostatně žít svůj život. Zabít jejich ambice být nejlepší.

Z představitelů strany demokratů vyniká osmdesátiletá kalifornská kongresmanka, politicky korektně kongresžena, Maxine Waters. Vyzývá k veřejnému obtěžování spolupracovníků prezidenta: „Nesmí se v klidu najíst v restauracích, nesmí mít chvilku klidu na žádných veřejných místech, musíme protestovat všude, kde se objeví, musíme jim znechutit životy do té míry, až to vzdají a prezidenta opustí.“ Slova hodná naštvané demokratky.

Zlost a nenávist přichází v době, kdy se zemi daří dobře. Žádná nabídka alternativ, co by dělali, aby se dařilo ještě lépe. Vlastně ano, chtějí, aby se dařilo lépe, ale ne těm, kteří hodnoty vytvořili a mají z výsledků radost. Ne těm, kteří poskytují pracovní příležitosti dalším a dalším lidem, jejichž životy najednou nabírají nový smysl a získávají pocit sounáležitosti.

Šťastné lidi demokrati-socialisti nepotřebují produkovat. Potřebují zapšklé, znechucené, nadávající davy, které slyší na sliby, že se o nich někdo postará a vytáhne z jejich nekonečné mizérie. Dav neschopných a všehoschopných loutek na krátkém vodítku levicových washingtonských elit představuje jistotu, že s nimi u válu nikdy nic nemůže směřovat k inovacím, prosperitě, svobodě a silné Americe.

Američani, země přistěhovalců, nicméně mají v jejich DNA ambice a bojovnost, kterou s sebou přinesli oni sami nebo jejich předci z domovin, ve kterých jim z jakýchkoli důvodů bylo těsno. Nebo jen chtěli poznávat svět a něco dokázat.

Prosperita Ameriky nevyrostla na velkém ropném poli nebo zlatém dole. Byla vytvořena prací lidí a chráněna jimi osobně. Těmto lidem, kteří jsou schopni potit krev na stavbě, ve službách, na studiích, v nemocnicích, se příčí zvrhlé ideje demokratů-socialistů a jejich do očí bijící propaganda, že tvrdě pracovat a užít si výsledků své práce je špatné a sobecké.

Američani jsou zvyklí znovu vybudovat svá města a komunity zničené po živelných pohromách, hurikánech, tornádech, zemětřeseních. Hurikán Hillary se naštěstí zemi vyhnul. Amerika se v posledních dvou letech odrazila z nejhoršího po předchozích osmi letech plácání se ve vleklém průšvihu zakrytém rouškou korektnosti. Postaví se na nohy vždycky po občasných socialistických experimentech a jimi způsobených společenských pohromách ničících ducha země a jejích obyvatel.

K věčné zlosti radikálních socialistů a snílků o centrálním řízení vděčných oveček.

Autor: Karel Stryczek | pondělí 22.10.2018 10:57 | karma článku: 37.44 | přečteno: 1276x

Další články blogera

Karel Stryczek

Buran nebo inteligent?

Jsem Karviňák, jsem Pražák, jsem Američan. Na školách jsem strávil dvacet let života. Nejlíp se cítím mezi svými v kdysi zakouřené čtyřce, po jejíž návštěvě hrozně smrdělo oblečení a kde nedávno štamgastům u pivka kouřit zakázali.

15.11.2018 v 11:14 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 666 | Diskuse

Karel Stryczek

Koho a co volí letos lidi na dědině v Ohiu

V ostře sledovaných listopadových volbách v USA půjde hlavně o to, která strana bude mít většinu v Senátu a Sněmovně reprezentantů ve Washingtonu. Volí se i na státní a místní úrovni. Jak vypadá volební lístek na vesnici v Ohiu.

1.11.2018 v 10:39 | Karma článku: 21.15 | Přečteno: 593 | Diskuse

Karel Stryczek

Dva monokulturní americké pohřby

Amerika se nedávno rozloučila s velikány politiky a kultury Johnem McCainem a Arethou Franklin. Na jednom pohřbu bílá garnitura vyvolených a Obamovi, na druhém bojovníci za rovnoprávnost černochů a Clintonovi.

5.9.2018 v 10:27 | Karma článku: 33.74 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Oto Jurnečka

Na západě probíhá Čínská kulturní revoluce … a kontrarevoluce

Komentátoři se snaží pojmenovat, co se to v současnosti v západním civilizačním okruhu vlastně děje. Myslitelé typu Pehe se dění snaží interpretovat jako “poslední vzpouru bílého muže”, či raději “vzpouru tupého venkovana”.

15.11.2018 v 21:57 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 83 | Diskuse

Jindřich Jašík

Co smrdí u verze Babiše aneb proč byl Protopopov opatrovníkem?

Podle oficiálních informací Babiš mladší prožil psychotickou ataku. Opravdu není běžné, aby po první atace byl ihned ustanoven opatrovník, který tím získá velikou moc nad životem dotyčného.

15.11.2018 v 21:46 | Karma článku: 17.18 | Přečteno: 270 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Antisemitismus jako zlé idiotství

Zdá se, že i přes zkušenost holocaustu je antisemitismus stále živý a že je opět na vzestupu. V jednotlivých zemích Evropy, ale nejen v ní, se liší jen mírou svých projevů.

15.11.2018 v 21:37 | Karma článku: 16.73 | Přečteno: 148 | Diskuse

Petr Binder

Vrah se konečně potkal se svojí obětí

Doufám. Konečně se může oběť zeptat, zda to bylo nutné. Konečně musí vrah odpovídat, proč se uchýlil k devastujícím praktikám. Věřím, že se oba muži potkali.

15.11.2018 v 21:21 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 127 | Diskuse

Tomáš Gayer

Vážený pane Okamuro, pojďte prosím k nám!

Klíčová slova tohoto čtvrtečního miniblogu: vážený, pan, Okamura, choditi, prosím, nám, demokratická ...

15.11.2018 v 19:08 | Karma článku: 17.47 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 95 Celková karma 26.77 Průměrná čtenost 1927

Technik, matematik, chemik. Cestovatel, sportovní fanda. Čech, Američan.

Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Druhých 25 let v USA. Současným domovem je vesnice Boston Heights, stát Ohio, kde bydlíme s rodinou blízko města Hudson, někdy považovaného za předměstí Clevelandu. V rodné zemi trávím asi dva měsíce ročně s rodinou, přáteli a s kolegy z firem, se kterými úzce spolupracujeme.

Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.

Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.

Najdete na iDNES.cz