Buran nebo inteligent?

15. 11. 2018 11:14:54
Jsem Karviňák, jsem Pražák, jsem Američan. Na školách jsem strávil dvacet let života. Nejlíp se cítím mezi svými v kdysi zakouřené čtyřce, po jejíž návštěvě hrozně smrdělo oblečení a kde nedávno štamgastům u pivka kouřit zakázali.

Na školách jsem řešil diferenciální rovnice a popisoval chemické procesy pro potřeby jejich řízení počítači. Popisuji stále. Pomáhal jsem na zabíjačkách, kde tekla krev, krájelo se maso a smrděly vnitřnosti.

Pracoval jsem ve fabrikách, kde se zpracovával lidský i zvířecí odpad, i v nejčistších prostorách pro výrobu elektroniky, aby dobře šlapala, všichni mohli spolehlivě gůglovat a přít se na netu o to, jaký svět je lepší.

Piju pivo, víno jen někdy. Víno je prý zdravější. Méně kalorií, více alkoholu. Něco na tom bude. Měsíc jsem se nedotkl piva a ztratil čtrnáct liber z mojí břišní pneumatiky. Bylo mi hned řečeno, že vypadám nezdravě. Proto jsem obnovil ozdravnou terapii pivní, na kterou bylo tělo dlouhodobě zvyklé a po které jsem zase zkrásněl.

Moji inteligentní přátelé pijí výhradně víno, výhradně v restauracích, kde se servíruje zdravé jídlo. Moji celoživotní přátelé pijí výhradně Radegast tam, kde je nejlevnější, a proto nejlepší. Vaří si doma, co jim chutná. V restauracích je to moc drahé a dávají k jídlu zbytečně salát, který je v ceně a stejně se na talíři nechá.

O víkendu hrála v rámci amerického turné na Stanford University blízko San Francisca Česká filharmonie. Stál jsem před hezkou koncertní halou a přemýšlel, zda si na koncert zajít. Nerozeznám tón „D“ od „A“ a už vůbec ne stupnici „moll“ od „dur“. Prostě nerozeznám. Filharmonii fandím a věřím, že reprezentovala dobře. Nezapomenu na jejich Mou vlast v zimě 1989 v Obecním domě.

Já buran-inteligent jsem měl dilema. Čas navštívit koncert byl. Lístky ještě byly. Lupen za kilo zhruba. Jako za sto dolarů. Ale kdybych tam šel, tak by to bylo jen z jakéhosi příležitostného snobství. Vážná hudba mi nikdy nic neříkala. Kromě Vltavy od Smetany. Prostě tak to je, tak jsem se narodil. Za kilo se také dají pořídit v San Franciscu čtyři piva, velká porce vepřových žebírek a zákusek. Včetně 7% daně a 20% spropitného.

Zvítězila žebírka. Filharmonii jsem při konzumaci dobrot vzdáleně držel palce, ať jim to fidlá a nepraskne při tom žádná struna. A ať jejich umění Američani ocení.

Bylo mi dobře. Srdce plesalo, nic jsem si nepředstíral, žaludek byl spokojen. Zůstal jsem patriotem i sám sebou. Zjistil jsem, že zpoza té obrovské kaluže psal blogy spíše buran, možná šmrncnutý špetkou inteligence.

Autor: Karel Stryczek | čtvrtek 15.11.2018 11:14 | karma článku: 26.07 | přečteno: 917x

Další články blogera

Karel Stryczek

Koho a co volí letos lidi na dědině v Ohiu

V ostře sledovaných listopadových volbách v USA půjde hlavně o to, která strana bude mít většinu v Senátu a Sněmovně reprezentantů ve Washingtonu. Volí se i na státní a místní úrovni. Jak vypadá volební lístek na vesnici v Ohiu.

1.11.2018 v 10:39 | Karma článku: 22.22 | Přečteno: 650 | Diskuse

Karel Stryczek

Proč socialisti nenávidí prosperující Ameriku

Protože prosperitu nevytvořili oni. Nepodařilo se jim to nikdy a nikde. Prosperitu přinesli zemi lidé, kterým osobní svoboda umožnila vytvořit podmínky pro lepší život a předat příští generaci silnější, bohatší zemi.

22.10.2018 v 10:57 | Karma článku: 37.64 | Přečteno: 1327 | Diskuse

Karel Stryczek

Dva monokulturní americké pohřby

Amerika se nedávno rozloučila s velikány politiky a kultury Johnem McCainem a Arethou Franklin. Na jednom pohřbu bílá garnitura vyvolených a Obamovi, na druhém bojovníci za rovnoprávnost černochů a Clintonovi.

5.9.2018 v 10:27 | Karma článku: 33.97 | Přečteno: 1142 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Na počínání aktivistů z Kliniky nespatřuji nic odsouzeníhodného

Jeden ze zdejších blogerů nás vyzývá, abychom si natáhli tvrdé boty a vyrazili na aktivisty z Kliniky. Fajn, nemám nic proti tvrdým botám, ale neměl by s nimi začít u sebe?

19.1.2019 v 15:31 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 328 | Diskuse

Jan Řeháček

Půl století bez Jana Palacha

Před padesáti lety podlehl svým těžkým popáleninám Jan Palach. Mladý muž, jehož protestní sebeupálení děsilo normalizační režim do té míry, že se o něm mnoho let nesmělo veřejně mluvit. Přesto se zařadil k národním ikonám.

19.1.2019 v 15:30 | Karma článku: 12.67 | Přečteno: 183 | Diskuse

Pavel Liprt

Jízda MHD, aneb Moc Hodně Dobrodružství

Více jak dvacet let jsem nejel městskou hromadnou dopravou a metrem ještě o nějaký ten rok déle. Věřím totiž svým nožičkám, které mi zatím slouží.

19.1.2019 v 15:10 | Karma článku: 7.46 | Přečteno: 247 | Diskuse

Michal Konečný

ŽLUTÉ VESTY A ZMĚNA POHLAVÍ

Jedni jim tleskají, druzí je odsuzují. Podle průzkumu jim fandí 80% Francouzů. Kolik s nimi sympatizuje Čechů nevíme, u nás jsou průzkumy zaměřené jen na to, aby potvrdily 30% pro ANO.

19.1.2019 v 12:36 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 254 | Diskuse

Tadeáš Firla

Bourat, nebo stavět zdi?

Někdy je potřeba zeď postavit, jindy zbořit. Jednu zbořenou a dvě stále stojící jsem viděl na vlastní oči. Stavíme zdi a někdy to s námi jde - ode zdi, ke zdi

19.1.2019 v 11:17 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 173 | Diskuse
Počet článků 95 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1969

Technik, matematik, chemik. Cestovatel, sportovní fanda. Čech, Američan.

Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Druhých 25 let v USA. Současným domovem je vesnice Boston Heights, stát Ohio, kde bydlíme s rodinou blízko města Hudson, někdy považovaného za předměstí Clevelandu. V rodné zemi trávím asi dva měsíce ročně s rodinou, přáteli a s kolegy z firem, se kterými úzce spolupracujeme.

Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.

Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.

Najdete na iDNES.cz