Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Turbulence

Je klidné letní odpoledne, letadlo Praha – Paříž přichystané, pasažéři se chystají k nástupu. Dozvídáme se, že nad Německem prochází silná fronta provázená bouřkami. Nástup je několikrát odložen, čekáme na povolení ke startu.

Kapitán osobně komunikuje s pozemním personálem, který nám předává informace o tom, že bezpečný průlet studenou frontou je možný jen na nemnoha místech, která jsou tudíž hojně využívána jinými spoji. My čekáme, až příjde řada i na nás.

Říkám si, že je fajn, jak to mají krásně pod kontrolou, že nevletíme bezhlavě do špatného počasí. Jako mnoho ostatních cestujících raději posedím v klidu na pevné zemi, třeba do příštího dne, než v turbulencích litovat, proč já nešťasník jsem do toho obřího přetlakovaného projektilu vlastně lezl.

Konečně po několika hodinách čekání nastupujeme. Prošedivělý kapitán a jeho posádka jsou viditelně rádi, že budou večer doma v Paříži. Bezproblémový start, letušky začínají roznášet pití. Vedle mě sedí novomanželský pár vracející se přes Paříž domů do Bostonu. Přes uličku babička s dědečkem s asi jednoročním vnoučkem. Byznysman přede mnou si právě objednal sklenku červeného. Lidé čtou noviny, knihy, podřimují a usrkávají z nápojů.

Kapitán letadla oznamuje blížící se průlet frontálním rozhraním. Nařizuje palubnímu personálu pro jistotu přerušit obsluhu pasažérů a posadit se. Světélka „připoutejte se“ svítí. Pohled z okénka nesignalizuje zatím nic zlého. Pod námi letní bouřkové mraky, letadlo cuká, ale nápoje na stolečcích není třeba přidržovat.

Frontální rozhraní se přihlásilo vysokými mraky a pořádným zacloumáním letadlem. Všichni zpozorněli, z okének již do letadla neproniká svit odpoledního slunce. Najednou je venku tma. Namlouvám si že tohle vypadá tak zle, že to bude trvat jen krátce, možná to párkrát s námi zatřese a bude po všem.

Další silnější turbulence a pak... najednou necítím pod sebou sedadlo, přidržuje mne bezpečnostní pás. Noviny, knihy, ubrousky stoupají ve stavu beztíže vzduchem. Ve vzduchu je vše, co nebylo připoutáno. Skrz létající objekty už nejsou vidět dveře pilotní kabiny, můj plastikový pohárek i s ubrouskem také odletěly neznámo kam. Byznysmanovo červené víno stoupá vzduchem a rozplácává se na stropě jako jedna velká červená skvrna. Lidé ani nemají čas vykřiknout. Ozývá se jen takový přidušený hromadný vzdech. Batole se babičce vznáší z klína, její a dědovy ruce naštěstí rychle zasahují. Nekonečné vteřiny volného pádu mi stačí na to promítnout si střípky mého předchozího života. Z nějakého zvláštního důvodu věřím, že se letadlo zase chytne a těším se, jak budu o tom neplánovaném adrenalinovém zážitku povídat rodině a známým. Pak vzpomínám i na letaldo stejné společnosti, které se nad Atlantikem při letu z Ria v podobné situaci už nechytlo. Najednou je vidět z okénka o píď více světla. Všechny věci padají k podlaze, já dopadám zpět na sedadlo. Letíme dál.

Podlaha je poseta vším, co před vteřinou létalo vzduchem a co bylo před několika vteřinami na stolečcích. Pár kapek červeného vína mi spadne ze stropu na rifle. Kapky mojí sycené minerálky je doprovázejí. Nikdo se nesnaží nic sbírat, všichni sedí, jak přibití. Novomanželka sedící u okénka prohlašuje, že pokud by nemusela domů, tak už nikam neletí. Babička vedle mě je bledá, zbytek letu nepromluví ani slovo. Vnoučka přebírá děda, malý to celé zaspal a spokojeně vrní stále. Letušky chodí po letadle a ptají se nejbledších lidí, zda jsou v pořádku. Samy jsou bledší, než mnoho z nás. Zbytek letu je klidný, přistáváme.

Vstávám a podávám sousedovi foťák, ať mě vyfotí s tou skvrnou od červeného vína na stropě kabiny letadla. Tato scéna loudí na tvářích několika pasažérů první nesmělé úsměvy.

Vystupujeme a kapitán se s námi loučí. Dívá se unaveně, obličej zarudlý. Zastavuji a ptám se, jak hluboko jsme se propadli. Odpovídá: „Tisíc stop. Více než tisíc stop. Možná tisíc pět set stop“. Hmmm, přepočítávám to na metry... tři sta, čtyři sta, možná pět set metrů. Sto pater pádu z nějakého mrakodrapu, přemítám a jdu na panáka.

Naštěstí jsme byli všichni připoutáni a přežili bez fyzické újmy na zdraví. Někteří možná už do letadla nevlezli, kdo ví. Já mám od té doby bezpečnostní pás vždy zacvaknutý, i když svítí sluníčko.

Autor: Karel Stryczek | sobota 14.3.2015 2:55 | karma článku: 26,81 | přečteno: 2052x
  • Další články autora

Karel Stryczek

Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji

Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.

23.2.2022 v 9:25 | Karma: 24,53 | Přečteno: 772x | Diskuse| Společnost

Karel Stryczek

Byl to vůdce všech myší

Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.

17.1.2022 v 10:27 | Karma: 24,72 | Přečteno: 632x | Diskuse| Společnost

Karel Stryczek

Babiččin recept dobyl Ameriku

Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.

20.7.2021 v 11:07 | Karma: 31,75 | Přečteno: 1189x | Diskuse| Společnost

Karel Stryczek

Komu vadí indiánské motivy ve školách

„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.

7.7.2021 v 8:14 | Karma: 34,30 | Přečteno: 1031x | Diskuse| Společnost

Karel Stryczek

Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.

Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?

9.6.2021 v 8:40 | Karma: 44,22 | Přečteno: 9506x | Diskuse| Ekonomika
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Česko si letos během oslav prvního máje připomene i dvacet let v EU

1. května 2024

Sledujeme online Začínají každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a spolky,...

Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky

1. května 2024

Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...

Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu

1. května 2024

Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...

Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky

1. května 2024

Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...

  • Počet článků 114
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2549x
Technik, matematik, chemik. Cestovatel, sportovní fanda. Čech, Američan.

Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.

Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.

Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.