Víte, co se děje v Betlémě?

"Tvoji křesťanští kamarádi asi nejsou moc nadšeni situací v Betlémě," utrousil dvaaosmdesátiletý židovský profesor zabývající se archeologií při nedávném setkání v Tel Avivu.

Vývoj křesťanské populace v Betlémě, městě s několika desítkami tisíc obyvatel, v současnosti pod Palestinskou samosprávou:

Rok                           1900    1947    1990     2000    2016

Procento křesťanů    95%     85%     50%     40%     25%

Křesťanská populace ve městě narození Krista se zmenšuje kvůli nedostatku práce, těžkému přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a hlavně nemožnosti normálně žít, včetně šikany muslimskou většinou. Každý rok opouští relativně malé město křesťané, kteří hledají klidnější a důstojnější život v Evropě nebo severní a jižní Americe.

K razantní změně náboženské struktury obyvatelstva nebylo potřeba ani klasického dobytí města silou, stačilo pouhé postupné přistěhování se jedné náboženské skupiny s novými pořádky a odstěhování jiné.

Omarova mešita postavená v roce 1860 naproti chrámu Narození Páně je jediným svatostánkem muslimů ve starém Betlémě. Zajímavý pocit, když na hlavním náměstí místo zvuku vánočních koled u stromečku svolává muezín k modlitbám. Jedna strana obhajuje stavbu mešity na náměstí jako symbol koexistence muslimů a křesťanů. Křesťané oponují, zda bylo skutečně nutno stavět mešitu tak blízko místa narození Krista.

Není tajemstvím, že muslimská většina se snaží město "vyčistit" or židů i křesťanů. Slovy jednoho muezína: "Po sobotě příjde na řadu neděle," to jest, když budeme hotovi se židy, příjdou na řadu křesťané. Tento proces pokračuje po předání města do rukou Palestinské samosprávy v roce 1995, i když se může zdát, že se rychlost emigrace křesťanů v poslední době zpomalila.

"Vstup ponížení" do chrámu Narození Páně byl nazván podle toho, že se lidé musí do malých dveří ohnout, aby mohli vstoupit. Původně velký vchod byl postupně zmenšován, jak je na fotografii vidět, aby se do chrámu nedostali jezdci na koních a velbloudech a zabránilo se tak zneuctění svatyně.

Lidé v Palestině si přejí mír a často to při konverzacích zdůrazňují. Centrum pro mír na hlavním náměstí v Betlémě má za cíl podporovat mír, demokracii, náboženskou a kulturní toleranci. Aktivní podpora soužití se jasně míjí účinkem. I když se vedení města v čele s první ženou-starostkou, křesťankou Verou Baboun, snaží ukazovat příklady úspěšného soužití, panuje mezi náboženskými skupinami nevraživost a rivalita.

Cestou na hlavní náměstí projíždí autobus kolem vybydlených budov, neupravených zákoutí a dlouho nedotčených hromad s odpadky.

Ze skromného přístřešku nedaleko grotta pastýřů se nesly tóny písně Nesem vám noviny, poslouchejte, z betlémské krajiny, pozor dejte. Opravdu, dejme pozor na to, co se děje v novodobém Betlémě a poučme se.

Sto let trvalo muslimům vytlačit z Betléma křesťanskou populaci, stát se většinovou skupinou, která diktuje podmínky a ztěžuje skomírající menšině život. Snad za jedinou dobrou zprávu můžeme považovat fakt, že pokud trvalo celé století obsadit jedno malé město tak snad to s konverzí Evropy nebude až tak žhavé. Pokud je ovšem nebudou šéfové vlád opakovaně nabádat k osídlování starého kontinentu po milionech.

Multikulturalismus nefunguje ani v Betlémě ani v Chicagu ani v Kolíně nad Rýnem. Nevolám po primitivních akcích jako venčení psů kolem mešit, třísnění jejich zdí prasečí krví a snižování se k projevům stejné neúcty, jako když někdo vjede do chrámu Narození Páně na velbloudovi.

Pozor ale dejme všichni, ať procenta rozdělení populace v Evropě nepokračují stejným směrem jako v Betlémě. Ostraha vnějších hranic, rozumná a přísně dodržovaná imigrační politika, vnitřní bezpečnost země nejsou přežitky z minulosti, jak se snaží argumentovat různé organizace a aktivisté. Jsou a v dohledné době zůstanou nutností, vážíme-li si práce a utrpení našich předků a chceme-li pro naše potomky zachovat naši kulturu, náš styl života, naše hodnoty a naše svátky.

Přeji Vám všem krásné Vánoce naplněné pohodou, klidem a láskou v srdci.

Všechny fotografie Karel Stryczek 3.12.2016