Plachý intelektuál vám to udělá nejlíp

Panovala napjatá nervózní atmosféra. Účastníci obchodního jednání se posadili ke stolu proti nám. Prošedivělý šéf nadnárodní cementárny a jeho tým. Koukali do připravené dokumentace a přeměřovali si nás přísnými pohledy.

Mým úkolem bylo prezentovat jim návrh automatizace jejich cementárny. Se mnou se za naši stranu zúčastnil kolega, konzervativní Ir z Jihoafrické republiky se zkušenostmi technologa v cementárně. Tým doplňoval náš obchodník z Kansasu, kde se jednání konalo. Vysoce inteligentní chlapík, ovšem rezervující si právo říci na každém jednání jakoukoli ptákovinu, tudíž pilně pracující na svém profilu „hloupého drzého obchodníka“.

Obchodník jednání inicioval a měl za úkol udržet atmosféru a motivovat zákazníka k nákupu našeho zařízení a služeb. Trval na tom, že nás na začátku jednání představí on, neboť my sami to neumíme. Plkáme o nepodstatných zkušenostech, zatímco zákazníkovi musí být sebevědomě sděleno, že jsme prostě nejlepší. Mě představil jako génia z Československa, což měl dokazovat obsah mé prezentace, nesmělé vystupování a slovanský přízvuk indikující, že si nevymýšlím. Ir zase podle našeho obchodníka řídil v JAR nejmodernější cementárnu na světě. Prostě skromnost a pokora hned na úvod.

První prezentaci měl Ir o technologii, po krátké přestávce jsem pokračoval já o automatizaci. Na Ira toho moc neměli, věděli o něm hodně, potkávali se na konferencích. Obchodníkovi nevěřili vůbec. Znali ho. Toho nového Čechoslováka ale byli připraveni proklepnout. Svými dotazy testovali, zda si stojím za tím, co říkám. Jestli jen nepřednáším naučenou pohádku. Zpochybňovali některé údaje, měnili tón hlasu, někdy se spontánně smáli, jindy se až hádali. Trpělivě jsem jim odpovídal, bylo to velmi dlouhé a únavné.

Konečně konec. Protřelý velký šéf cementář se právě hodlal vyjádřit, ale náš obchodník ho předběhl:

„Tak co hoši, nadzvedla ta prezentace aspoň trochu vaše sukně?“ Tuto větu si budu navždy pamatovat. Vedení cementárny se jako jeden muž opřelo do svých židlí. Polkli, mlčeli, koukali přísně do prázdna. Ir si začal balit věci, čekal buď důstojný okamžitý odchod nebo přímo vyhazov. Byl bledý a potil se.

Velký šéf pohledem změřil své soudruhy, kteří pokývli hlavami:

„Jsem ochoten vzít riziko 20% ceny projektu. Ostatní vám budeme platit, až to bude dodáno a fungovat tak, jak jste tady popsali.“

Ir stále zrychleně dýchal, věci měly na něj najednou po třech hodinách výslechu příliš rychlý spád. V nabídce jsme měli jiné platební podmínky a neměli předschválenou změnu, o kterou si zákazník právě řekl. Obchodník neváhal, vzal do ruky mobil a okamžitě vytáčel číslo našeho nejvyššího šéfa do centrály. Snad nebude zrovna na cestě firemním tryskáčem. Nebyl a sekretářka ho dokonce obchodníkovi předala.

„Ano, je to ten projekt, o kterém jsme se bavili včera,“ hlásil obchodník do telefonu. „Co? Já ty podmínky potřebuju schválit teď hned. Když tvoje roztoužená milá leží v ložnici na zádech a drží se za kotníky, tak jí též řekneš, že si to musíš rozmyslet a dáš vědět zítra?“ To už se cementáři smáli, kroutili hlavami a klábosili. Podmínky byly hned na místě odkývané nejšedivějšími hlavami obou korporací.

Předpodepsali jsme tedy dohodu a byli pozváni na večeři. Konzervativní Ir se svou účastí váhal. Obchodník mu slíbil, že už nebude používat paralely milostného života s technikou prodeje a společenskými situacemi, tak jsme jeli v plném počtu.

Připili jsme si na úspěch budoucího projektu, předseda představenstva se pochvalně vyjádřil o naší prezentaci. Obchodník souhlasil: „Bodejť, tihle dva jsou ty nejlepší děvky, jaké jsem kdy pásl,“ vyzvedl naši týmovou spolupráci a technické schopnosti. Ir do sebe kopnul dvojitého Jamiesona, lepší zahájení večeře si nemohl přát. Prázdná sklenka mu málem vyklouzla ze zpocené dlaně.

Mně zase létalo hlavou, jaké zbraně asi tahali z pouzder obchodníci konkurence v situacích, které jsme nevyhráli. Čím tohle trumfli. V tomto případě třeba jejich nabídky byly lepší... Ale asi ne, určitě jsme nejlepší na světě, když to říkal obchodník. To jen ta naše československá skromnost by nás nejradši poslala aspoň na čtrnácté místo, kde je klid a mír.

„Věřím, že ten tvůj mezinárodní tým umí pracovat ještě lépe, než jak umí prezentovat,“ přihrál obchodníkovi na další smeč jeden z manažerů.

„To jsou intelektuálové, ti mají nastudované všecko. Ti až vám to udělají, tak budete chrochtat blahem, jako když vám ta vaše...“

„Na zdraví,“ uťal ho Ir dalším dvojitým Jamiesonem.