Karle...ach jo...

Ach jo... Přesně vystiženo Jano.

Skvělý blog Karle , kdy má nastoupit? Jsem zvyklý pracovat sedm dnů v týdnu opravim na budově skoro všechno, šířím kolem sebe dobrou náladu a nemaroduju.Jo a jsem zvyklý , že houby vydělám.

A právě proto se nekvalifikuješ ani do výběrového řízení...

Vzpomenul jsem si na pár zaměstnanců za socíku.

Netusim jak je to v USA, ale tady kdyz nekdo zamestna dlouhodobe nezamestnaneho, plati ho a vsechny socialni davky za nej Arbeitsamt. Treba tobylo uvas podobne. U Firmy oder byla kdysi zamestnana manzelka sef odebiral pravidelne na par mesicu arbeitsamtu byvale obcany SSSR. To nejlepsi pak mohli zustat.

Do detailních financí firmy nevidím, nicméně zrovna zmíněné příběhy v článku byly (a jsou) podle ústní informace od piva pro firmu těžce mínusové. On je starý dobrák a má potřebu jako "dobrý občan" pomoct mimo systém...

Karle, báječné! K tak tolerantnímu šéfovi bych nastoupila ihned. jenom nevím , který den jsem schopna podat adekvátní výkon. Asi ten osmý v týdnu.

Příliš tolerantní šéf je vždy cesta do velkého průšvihu. Vím to z vlastní zkušenosti, neb jsem chtěl být v počátku svého podnikání také "tolerantním" šéfem. Po prvním krachu jsem se z přílišné tolerance k potřebám svých spolupracovníků vyléčil. Naštěstí byla tehdy nezaměstnanost cca 8%, a mzdy nebyly v naší profesi tak inflačně nafouknuté, jako dnes, což při novém pokusu ulehčovalo snahu o získání kvailtních lidí.

Po tom, co slyším za nářky od známých nad neochotou zaměstnanců intenzivně pracovat a nad jejich mzdovými nároky, tak dnes bych asi začínat s podnikáním a zaměstnáváním lidí v ČR nezačínal. Na to bych nervy neměl.

PS. Syn od mého kamaráda žije jako marketingový specialista už delší čas v New Yorku a píše, že aby se uživil a měl na nájem, musí dělat šest dní v týdnu a 10-12 hod. denně. Takže svět je ještě někde normální.